Alois Rašín

Z Metapedia

Přejít na: navigace, hledání
JUDr. Alois Rašín

JUDr. Alois Rašín (18. října 1867 Nechanice - 18. února 1923 Praha) byl českým a československým politikem a ekonomem, odsouzeným v procesu s Omladinou, účastníkem 1.odboje, prvním československým ministrem financí a funkcionářem Československé národní demokracie.

Obsah

Život

Před vznikem Československa

Alois Rašín se narodil 18. října 1867 v Nechanicích, obci nedaleko Hradce Králové, kde jeho otec pracoval jako pekař a rolník. Studoval na gymnázích v Novém Bydžově, Broumově a Hradci Králové. Maturitu složil v roce 1886 a po ní začal studovat v Praze na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, odkud však ze zdravotních důvodů přestoupil na právnickou fakultu. Svá studia úspěšně ukončil v roce 1891. V tomto roce také napsal brožurku České státní právo, kterou úřady zabavovaly a za níž byl Alois Rašín vyšetřován. Už v době svých vysokoškolských studií se Rašín začal politicky angažovat. Tato angažovanost mu posléze vynesla ztrátu titulu a dva roky žaláře , ke kterým byl 14. února 1894 odsouzen v procesu s takzvanou Omladinou. Vězněn byl v Borech u Plzně, v listopadu 1895 byl amnestován a dostal zpět i titul doktora práv. Během svých studií sympatizoval především s mladočechy.

S mladočechy se posléze rozešel a podílel se na založení Radikálně státoprávní strany a přeměně Radikálních listů v deník. Roku 1900 se však z aktivní politiky stáhl, založil advokátní kancelář (zastupoval kupříkladu Živnobanku) a politické dění komentoval příležitostně na stánkách deníku Slovo. V roce 1907 vstupuje díky změnám vedení do Strany mladočeské, kde se věnuje psaní do Národních listů. V roce 1911 úspěšně kandidoval za Klatovy do Říšské rady, kde působil ve finančním a rozpočtovém výboru.

Po vypuknutí první světové války se aktivně zapojil do odboje jak člen organizace Maffie. Roku 1915 byl zatčen a v procesu, který trval od 6. prosince 1915 do 3. července 1916 spolu s Karlem Kramářem, Vincentem Červinkou a Josefem Zamazalem odsouzen k trestu smrti pro velezradu a vyzvědačství. Podle svědků vynesení rozsudku trest přijal nejstatečněji, dokonce se rozsudku smál. Před popravou jej zachránil nástup císaře Karla I. na rakousko-uherský trůn. Trest byl mu nejprve zmírněn na 10 let a v červenci 1917 byl Alois Rašín spolu s dalšími odsouzenými v rámci snah o dialog s opozičními silami, ačkoliv císaře o milost nepožádal, amnestován. Již během procesu se stal v očích české veřejnosti národním hrdinnou. Po návratu z vězení se Rašín okamžitě aktivně zapojuje do politického života. 22. září 1917 byl opět promován doktorem práv, protože rozsudkem jej rozsudkem z července 1916 již podruhé titul JUDr. ztratil. Podílí se na vzniku České státoprávní demokracie a stává se členem předsednictva Národního výboru. 28. října 1918 spolu s Antonínem Švehlou, Jiřím Stříbrným, Františkem Soukupem a Vavro Šrobárem vyhlašuje samostatný stát. Právě Rašín je autorem textu prvního zákona.

Po vzniku Československa

Původně se s Rašínem v Kramářově vládě počítalo na postu ministra vnitra, ale on raději přijal funkci ministra financí. V této funkci setrval až do 7. července 1919. Díky svému působení získal Rašín pověst budovatele státu a stabilizátora rozvrácených poválečných státních financí. Byl taktéž tvůrcem měnové odluky. Na základě zvláštních pravomocí, které mu byly uděleny, nechal v době od 26. února do 9. března 1919 uzavřít státní hranice a okolkovat veškeré oběživo, které se na území Československa nacházelo a část finančích prostředků nechal zadržet ve formě nucené státní půjčky.

Ministrem financí se stává znovu v první Švehlově vládě. Na tomto místě nahrazuje svého stranického kolegu, politického soka a odborného oponenta Karla Engliše. Nadále podporuje politiku rozpočtové úspory a politiku deflace. Dostává se do sporu s některými legionářskými skupinami, ve kterém použije i svého známého rčení, že za práci pro vlast se neplatí.

5. ledna 1923 se Alois Rašín stává obětí atentátu, když je u svého bytu v Žitné ulici zákeřně střelen do zad anarchistou s napojením na Komunistickou stranu Československa Josefem Šoupalem. Rašínův zdravotní stav byl podle lékařů beznadějný, ale přesto Rašín bojoval o svůj život až do 18. února, kdy zemřel. Jednou z jeho posledních starostí byl, zda atentát nesouvisí s jeho sporem s legionářskými představiteli, což by podle něj bylo tragickým nedorozuměním.

Alois Rašín byl po celý život orientován nacionalisticky, v mládí zastával radikální postoje, ale postupem života se stával konzervativcem. V době první republiky se stavěl kriticky ke skupině politiků okolo Hradu, ale k pravděpodobnému vyostření konfliktu s nimi vzhledem k Rašínově náhlé smrti nedošlo.

Dílo

  • České státní právo (1891)
  • Můj finanční plán (1920)
  • Finanční a hospodářská politika do konce roku 1921 (1922)
  • Inflace a deflace (1922)

Citáty

"Můžeš a jsi zajisté přesvědčen, že vždycky jen to nejlepší jsem Ti přál a toužil, aby z tebe byl pravý český muž, který by v budoucnosti mohl zdatně pracovat ku povznesení svého národa a své vlasti. Víš dobře, že se na Vás dívám jako na budoucnost svoji, jako na pokračování svého života, na jeho prodloužení ve Vás. Ač musíme býti od sebe vzdáleni v době, kdy dorůstáš v muže a kdy by Ti snad potřebna a mila rada taťkova, očekávám přece, že máš tolik zdravého úsudku, abys neutrpěl škody ve svém vývoji." (dopis synovi, Ladislavu Rašínovi, z vězení)

Externí odkazy

Reference

  • Lacina, V.: Alois Rašín, Praha 1992
  • Šetřilová, J.: Alois Rašín: Dramatický život českého politika, Praha 1997
  • Šlechta, O.: Alois Rašín in Národní Myšlenka: Osobnosti pravice podruhé, Praha 2006
Osobní nástroje