Karel Kramář

Z Metapedia

Přejít na: navigace, hledání
Karel Kramář

Karel Kramář (27. prosinec 1860, Vysoké nad Jizerou – 26. květen 1937, Praha) byl český a československý politik.

Narodil se v rodině stavitele, práva vystudoval na Právnické fakultě univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studijní pobyty na univerzitě v Berlíně či Paříži.

Na konci osmdesátých let devatenáctého století se aktivně zapojuje do politiky, nejprve spolu s Tomášem Garrigue Masarykem v rámci tzv. realistů, později, po rozchodu s Masarykem, se stává členem strany mladočeské. Za ní je již v roce 1891 zvolen do Říšské rady.

Po vypuknutí první světové války se Kramář významnou měrou podílel na domácím odboji. V roce 1915 byl zatčen a v roce 1916 spolu s Aloisem Rašínem, Vincentem Červinkou a Josefem Zamazalem odsouzen k trestu smrti. Po nástupu nového císaře Karla I. byl spolu s dalšími odsouzenými amnestován, jeho trest byl změněn na doživotní žalář. V červenci 1917 byl Kramář osvobozen a následně se dostává do čela mladočeské strany. Ta se později mění v Českou státoprávní demokracii, která je po přistoupení někdejších staročechů přejmenována na Národní demokracii.

Na konci října 1918 Kramář jako předseda Národního výboru (zastřešující orgán české politické reprezentace) odjel do Ženevy na setkání se zástupci zahraničního odboje. Po vzniku Československa byl Kramář zvolen prvním ministerským předsedou. Z tohoto titulu vedl také československou delegaci na Pařížské mírové konferenci, kde mj. prosazoval intervenci proti bolševikům v Rusku.

V červenci 1919 jeho vláda odstoupila a Kramář již členem žádné další vlády nebyl, přestože Národní demokracie, která vznikla v roce 1918 sloučením několika stran a jejímž byl Kramář předsedou, se na řadě dalších prvorepublikových vlád podílela.

Kramář zastával a hlásal konzervativní hodnoty, prosazoval vizi Československa jako národního (nikoliv národnostního) státu, upozorňoval na problém bolševického Ruska atd. I pro tyto své postoje byl v častých sporech se skupinou tzv. Hradu.

Karel Kramář zemřel roku 1937 a je, spolu se svojí manželkou, pohřben v kryptě pravoslavného kostela na pražských Olšanských hřbitovech.

Osobní nástroje