Staviského aféra

Serge Alexandre Stavisky

Staviského aféra byl rozsáhlý finanční skandál, jenž se odehrál na počátku roku 1934 ve Francii. Otřásl důvěrou Francouzů v politické instituce, vedl k pádu dvou vlád a lidovým bouřím s řadou mrtvých a zraněných.

Serge Alexandre Stavisky, židovský imigrant z Ukrajiny, v pařížském polosvětě známý jako „krásný Saša“, debutoval nad Seinou jako drobný a dost smolařský podvodník. V letech 1918–1928 byl častým hostem francouzských vězeňských ústavů. Nakonec ale získal vlivné ochránce, což mu umožnilo podvody v ohromném rozsahu. Později se stal majitelem klenotnické firmy Alex v Orleánu, potom stanul v čele Sdružení pozemků a veřejných prací těšícího se oficiální podpoře vládních činitelů. Získal obrovské úvěry za zástavu tombakové bižuterie a získal miliony z důvěřivých akcionářů.

O „krásném Sašovi“ se s nadšením vyjadřovali nejvyšší politické kruhy, představitelé světa financí a médií. Byl v nejlepších stycích se samotným premiérem Camillem Chautempsem (jedna z nejdůležitějších postav ve francouzském zednářství) a ministry jeho vlády. Ministerské oběžníky přikazovaly všem prefektům Francie příznivě posuzovat iniciativy monsieura Staviského, váženého podnikatele, jehož hojné investice si měly poradit s morem nezaměstnanosti, trápícím provincie.

Když v lednu 1934 pravda o finančních machinacích vyšla najevo, vypukl obrovský skandál. Policejní inspektoři z hlavního města se 8. ledna vydali za Staviským, přebývajícím tehdy v alpském Chamonix, se zatykačem. Když vkročili do finančníkovy vily, došlo k dramatu.

Podle úřední verze demaskovaný podvodník, když viděl strážce pořádku, v zoufalství bezděčně popadl revolver a pak se – sám, bez cizí účasti – střelil do hlavy. Veřejné mínění přijalo toto vysvětlení s nedůvěrou. „Krásný Saša“ nebyl typem desperáta se sklonem k náhlým, nezvratným rozhodnutím. Jako profesionální podvodník si mohl spočítat, že jej podrží řada vlivných osobností. Mohl se též pokusit přistoupit na dohodu se soudem výměnou za odhalení těch, kdo za celou věcí stáli. V nejhorším případě jej čekala vězeňská cela – což pro něj nakonec nebyla žádná novinka.

Zato údajně sebevražedný výstřel byl podezřele výhodný pro pařížský establishment, protože zavřel ústa člověku, jehož obšírné doznání mohlo zničit nejednu kariéru. Titul článku v jednom pařížském týdeníku vyjadřoval pocit mnohých: Na Staviském byla spáchána sebevražda.

Důsledky aféry

Chautemspova vláda padla, v premiérském křesle jej však pouze nahradil Édouard Daladier ze stejného radikálně-socialistického tábora. Jedním z jeho prvních činů bylo odvolání pařížského policejního prefekta Jeana Chiappa, jejž považoval za příliš pravicového, a jeho nahrazení levicovým úředníkem. Zásahy šly tak daleko, že svou pozici ztratil i ředitel divadla Comédie Française, protože se divadlo odvážilo uvést Shakespearovu protidemokratickou hru Coriolanus. Nový ministr vnitra Eugène Frot pak veřejně vyhlásil, že do protivládních demonstrantů nechá střílet. Napětí vyvrcholilo 6. února 1934 masakrem na pařížském Náměstí Svornosti a náledně i pádem nové vlády.

Proces s údajnými spolupachateli

V roce 1935 byl zahájen proces s dvaceti lidmi spojenými se Staviským, včetně jeho vdovy. O rok později však byli všichni osvobozeni.

Reference

• Alfred Cobban, A History of Modern France, vol.3:1871–1962 (1965). Penguin Books. (No ISBN)
• Janet Flanner (Genêt), Paris was Yesterday, (1972), articles from The New Yorker, 1925–1939. ISBN 0-207-95508-5
• Paul Jankowski, Stavisky - A Confidence Man in the Republic of Virtue, (2002) ISBN 0-8014-3959-0