Krize ze 6. února 1934

Z Metapedia
Přejít na: navigace, hledání
Boje 6. února 1934

Krize ze 6. února 1934 odkazuje na velkou antiparlamentní demonstraci zorganizovanou v Paříži pravicovými ligami, zakončenou velkým střetem na Náměstí Svornosti poblíž budovy Národního shromáždění.

Staviského aféra způsobila pád Camille Chautempsovy vlády, nálady to ale neuklidnilo. Prezident pověřil sestavením nové vlády Édouarda Daladiéra, Chautempsova partajního kolegu z Radikálně-socialistické strany. 6. února 1934 monarchistický deník L'Action française vyzývá své čtenáře: „Po odchodu z kanceláří se Pařížané vydají před poslaneckou sněmovnu, aby dali vládě a jejím parlamentním stoupencům najevo, že mají tohoto odporného režimu dost.“

Odezva předčí všechna očekávání. V 18:00 se na Náměstí Svornosti shromažďují nepřeberné davy. Bok po boku stojí aktivisté a sympatizanti organizací monarchistů, nacionalistů a válečných veteránů – Francouzské akce, Králových kamelotů, Ohňových křížů, Mladých vlastenců, Francouzské solidarity. Organizátoři odhadují počty účastníků na 200 000. Levice rozměry protestu snížuje, ale dokonce i Jacques Doriot, tehdy ještě komunista, píše o 100 000 demonstrantů (ačkoli podle něj polovinu davu tvořili „náhodní přihlížející“).

Manifestanti provolávají „Pryč se zloději!“, pokoušejí se prorazit policejní kordony chránící palác poslanecké sněmovny. Kolem 19:30 na Mostě Svornosti policie zahajuje palbu do davu. Chvíli poté velitel obrany parlamentu podává premiérovi hlášení, podle nějž bylo sedm osob zabito a několik desítek zraněno.

Jízdní policie tasí šavle, útočí na demonstranty. Ti se brání, stahují policisty ze sedel, přerážejí obušky nohy jízdním koním, rozlévají po asfaltu olej a tím proměňují jízdní dráhu v klouzačku, kterou je pro kavaleristy těžké překročit. Spontánně organizované skupiny pravičáků, ozbrojených sochory, noži, kamením se znovu a znovu střetávají s oddíly policie a také s příchozími komunistickými bojůvkami. Bojují v oblasti kostela Madelaine, Bourbonského paláce, Champs Elysées a především na Náměstí Svornosti. Probíjejí se do paláce ministerstva námořnictva a zakládají tam požár. Nastávající soumrak prosvětlují záře požárů – hoří převrácené městské autobusy, přeměněné v ohnivé barikády.

Potyčky ustaly teprve kolem půlnoci. Zničené Náměstí Svornosti připomíná bitevní pole. Katolický deník La Croix píše o „šlechetné krvi prolité na Náměstí Svornosti“. Levicový tisk vyčítá demonstrantům pokus o státní převrat.

Oběti

Premiér Daladiér v oficiálním komuniké prohlašuje, že zahynulo pouze šest demonstrantů a až tři policisté a 350 osob (z toho 180 policistů) bylo zraněno. Po upřesnění se zjistí, že v důsledku bojů 6. února 1934 zahynulo či na následky zranění zemřelo šestnáct účastníků demonstrace a jeden policista. Zaznamenáno bylo 2 329 zraněných, z toho 1 764 potlučených strážců pořádku. Počty hospitalizovaných ukazují ale jiný poměr ztrát: 236 demonstrantů a pouze 92 policisty.

„Krvavé úterý“ přináší 7. února pád Daladiérova kabinetu. Funkci premiéra zaujímá konzervativec Gaston Doumergue.