Louis-Gabrel de Bonald

Louis-Gabriel de Bonald

Louis Gabriel Ambroise, vikomt de Bonald (2. října 1754, Millau - 23. listopadu 1840, Millau) byl francouzský filozof a politik, teoretik státu, kritik osvícenství a představitel francouzského tradicionalismu.

Život

Pocházel z provincionální šlechticko–úřednické rodiny. Vystudoval u oratoriánů v Juilly a následně sloužil jako důstojník v královské gardě Ludvíka XV. V roce 1787 se stal starostou Millau. Zpočátku se revoluci neprotivil a dokonce ve své obci organizoval Národní gardu a byl zvolen do Departamentálního shromáždění; na pozice kontrarevoluce přešel teprve po schválení tzv. Občanské ústavy kléru (1790), nařizující de facto francouzskému duchovenstvu schisma vůči Římu. V důsledku toho emigroval (1791) do Německa (Heidelberg, Kostnice), kde žil v krajní chudobě.

Roku 1797 se tajně vrátil do Francie a po svém vyškrtnutí ze seznamu emigrantů začal publikovat názory, využívaje náklonnosti konzula Bonaparteho, který byl pod velkým vlivem jeho politické teorie, publikované poprvé ještě v emigraci. Za Konzulátu a I. císařství spolupracoval s F.–R. de Chateaubriandem, přispíval do časopisů Mercure de France a Journal des Débats. Od roku 1810 plnil též povinnosti rady Císařské univerzity.

S radostí přijal návrat (1814) legitimistické dynastie Bourbonů, ale Restaurace nenaplnila jeho očekávání; odmítl akceptovat Konstituční chartu Ludvíka XVIII., kterou považoval za legalizaci revoluce a útok na boží práva suveréna za jeho vlastního souhlasu. Stanul tak na čele opozice „nesmiřitelných“ ultras, bojujících za práva krále, na která on sám rezignoval. Tento boj vedl zároveň z parlamentní tribuny jako poslanec za Aveyron (1815–23, v letech 1821–22 – předseda sněmovny), ale i na stránkách v roce 1818 Chateaubriandem založeným Le Conservateur, kde redigoval filozofickou část.

Roku 1816 byl zvolen do Francouzské akademie a v roce 1823 – obdržel titul vikomta a úřad ministra státu – přešel do Sněmovny pairů. Po červencové revoluci 1830 odmítl složit přísahu uzurpátorovi Ludvíku Filipovi, vzdal se hodnosti paira a také všech dalších, s výjimkou členství v Akademii, a vrátil se do rodného kraje.

Myšlenky

Bonald se ve své sociální filozofii snažil vytvořit celistvou soustavu námitek proti všem osvíceneckým postulátům "les philosophes". Jejich individualismus nachází protiváhu v společensky soudružném a sociologickém myšlení; doktrína svrchovanosti lidu – v svrchovanosti božské a (z ní vycházející) monarchistické; odpovědí na právnický konstitucionalismus je myšlenka „přirozené“ konstituce; nakonec proti samotnému východisku osvícenecké mentality, čili zlaicizované verzi „přírodního práva“ (z čehož byla odvozována existence tzv. lidských práv), Bonald postavil (obnovujíc klasickou a tomistickou tradici) koncepci přirozeného práva, která výše uvedené nároky ruší „Deklarací práv Boha“.

Podle Bonalda je opravdovým „přirozeným stavem“ pouze život ve společnosti. Oproti tomu individualistický stav, který hlásali osvícenští naturalisté, je jen nebezpečným výmyslem spekulujícího rozumu, vyplývajícím z hříšné pýchy.

Přirozené a nutné jsou podle Bonalda: rodina, královská moc, soukromé vlastnictví, hierarchie, poslušnost dětí vůči rodičům a poddaných vůči panovníkovi, náboženství. Toto vše spolu vytváří „přirozenou ústavu“, vůči níž jsou ty psané pouhými „cáry papíru“; a „nutnou společnost“, ve srovnání s níž je revolučními vzbouřenci zdiskreditovaná „občanská společnost“ umělým a života pozbaveným výtvorem.

Jedním z jeho synů byl Louis-Jacques-Maurice de Bonald.

Dílo

• 1796: Théorie du pouvoir politique et religieux
• 1800: Essai analytique sur les lois naturelles de l'ordre social
• 1801: Du divorce considéré au XIXe siècle
• 1802: Législation primitive
• 1817: Pensées sur divers sujets
• 1818: Recherches philosophiques sur les premiers objets des connaissances morales
• 1815: Réflexions sur l'intérêt général de l'Europe
• 1818: Observations sur un ouvrage de Madame de Staël
• 1819: Mélanges littéraires, politiques et philosophiques
• 1830: Démonstration philosophique du principe constitutif de la société
• 1821: Législation primitive considérée par les lumières de la raison
• 1821: Opinion sur la loi relative à la censure des journaux
• 1825: De la chrétienté et du christianisme
• 1826: De la famille agricole et de la famille industrielle
• 1834: Discours sur la vie de Jésus-Christ
• 1840-43 až 1859: Œuvres complètes