| Metapedia Fundraiser 2018: The Internet is the foremost field in the metapolitical battle of our time. Help us hold down the front. | |||
| |||
Josef Valčík
_.jpg)
Josef Valčík (* 2. 11. 1914 Smolina u Valašských Klobouk - † 18. 6. 1942 Praha) byl český voják, příslušník českého protinacistického odboje za druhé světové války, jenž byl členem výsadku SILVER A a spolu s členy skupiny ANTHROPOID provedl atentát na Reinharda Heydricha.
Obsah
Dětství a mládí
Narodil se ve Smolině u Valašských Klobouk Janu Valčíkovi a Veronice Valčíkové, rozené Bětíkové jako páté dítě. Měl sedm sourozenců – Aloise, Emila, Terezii, Františku, Marii, Antonína a Ludmilu. Rodina byla chudá, otec vlastnil jen malé hospodářství. Po ukončení povinné školní docházky pracoval u místních rolníků, později se vyučil díky svému švagrovi Janu Beňovi (manžel starší sestry Terezie) koželuhem v Baťových závodech ve Zlíně. Při zaměstnání navštěvoval večerní školu.
.gif)
1. října 1936 nastoupil základní vojenskou službu u 22. pěšího pluku v Jičíně. Úspěšně dokončil poddůstojnickou školu a dosáhl nejvyšší možné hodnosti, jaké bez maturity dosáhnout mohl, hodnosti četaře. U armády zůstal i v době, kdy měl již být propuštěn do civilu, a to na základě branného zákona na čas nezbytný pro potřeby státu. Sloužil v okolí Špindlerova Mlýna, kam byl jeho pluk přesunut. Z aktivní služby byl propuštěn k 1. březnu 1939. Poté opět nastoupil jako koželuh v Otrokovicích.
Působení ve Francii
Koncem roku 1939 se rozhodl vstoupit do čs. vojska ve Francii, kam uprchl přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Egypt. 6. března 1940 se zapsal do československého vojska Agde a byl zařazen k 2. čs. pěšímu pluku, s nímž prožil celé francouzské tažení (zúčastnil se i ústupových bojů).
Pobyt a výcvik v Anglii
Po kapitulaci opouští Francii na lodi MOHAMED al KEBIR – směr Anglie: Liverpool, poblíž něhož byly soustředěny československé jednotky. Do Anglie dopluli v červenci 1940 a byl umístěn ve stanovém táboře v Cholmondeley (místní pohádkový zámek utkvěl v paměti většině z těch, co prošli táborem). Absolvoval zde s výtečným prospěchem školu pro rotmistry a stal se výkonným rotmistrem 1. roty 2. praporu. Dobrovolně se přihlásil k plnění zvláštních úkolů ve vlasti, proto byl poslán do přípravných kurzů (desetidenní paravýcvik, …), poté do Special Training School (STS) ve Skotsku, kde pod velením elitní Skotské gardy, která využívala zkušeností speciálních britských jednotek commandos, se naučil sebeobraně, útočnému boji a používání všech druhů zbraní včetně těch nepřátelských. Dále absolvoval týdenní parašutistický kurz a kurz v sabotážní škole v Dunham House. Po ukončení komplexního výcviku byl zařazen do skupiny SIVER A jako zástupce velitele nadporučíka Alfréda Bartoše.
Byl velmi zručný a při různých cvičeních často vynikal nad ostatními. Během výcviku prokázal vynikající výdrž a zručnost. Podle velitele školy majora Edwardse byl veselý, kamarádský, domýšlivý, jistý, někdy se přeceňující, smělý, příliš samostatný, s menším smyslem pro kolektivní práci, zato iniciativní, spolehlivý a ukázněný. Celkové hodnocení znělo: Tělesně i duševně vyspělý, odvážný, velmi vhodný k provádění samostatných úkolů za nejtěžších podmínek.
Výsadek v protektorátu
Po několika nezdařených pokusech (29. října, 7. listopadu, 30. listopadu) byl výsadek úspěšně proveden spolu s účastníky výsadků SILVER B (Jan Zemek a Vladimír Škácha) a ANTHROPOID (Jozef Gabčík a Jan Kubiš) v noci z 28. na 29. prosince 1941. Hlavním úkolem výsadku SILVER A bylo udržování spojení s Anglií a předávání důležitých zpráv o dění doma pomocí vysílačky (krycí jméno Libuše). Valčík skákal jako poslední a při seskoku ztratil spojení se svými dvěma spolupracovníky, Alfrédem Bartošem a Jiřím Potůčkem. Kvůli sněhu byla zhoršena orientace v krajině a výsadek byl uskutečněn u Senic v blízkosti Poděbrad, namísto plánovaného Heřmanova Městce. Jelikož člověk, jenž mu měl pomoci, byl v té době již zatčen gestapem, vydal se Valčík pěšky do Mikulovic, kde s pomocí dělníka Adolfa Švadlenky, učitele Josefa Janáčka a řidiče Františka Valenty ukryl vysílačku a kde se 31. prosince setkal se svým velitelem Alfrédem Bartošem. V noci ze 14. na 15. ledna 1942 se skupině SILVER A podařilo navázat spojení s Londýnem, za což byli všichni tři povýšeni. Josef Valčík se nakrátko ukryl v prvotřídním pardubickém hotelu Na Veselce, jehož majitel Arnošt Košťál ho pod falešným jménem přijal jako číšníka.
Často je vysílán mimo Pardubicko s úkolem navázat kontakty, např. v Praze s odbojovou sokolskou organizací nebo se skupinou ANTHROPOID, což se mu také podařilo. Počátkem dubna je však prozrazen a hledán gestapem (vyhláška s jeho fotografií a chybným křestním jménem – Miroslav – byla vyvěšena po celém území protektorátu). V této chvíli přemýšlel nad rizikem pro jeho rodinu a zvažoval sebevraždu, již mu vymluvil kaplan ve Valašských Kloboukách. Opoustil tedy Pardubice a uchýlil se do Prahy, kde se spojil s členy výsadku ANTHROPOID Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem a začal s nimi spolupracovat.
V dubnu se zúčastnil i diverzní akce CANONBURY skupin OUT DISTANCE a ZINC – zapálení signálních ohňů pro bombardování plzeňské Škodovky. Akce skončila kvůli špatnému počasí fiaskem, továrnu nezasáhla ani jediná puma.
V Praze se podílel na přípravách na atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Společně s Gabčíkem a Kubišem sestavil tři varianty na uskutečnění atentátu, z nichž zvítězila ta třetí – atentát bude proveden přímo v Praze v ostré zatáčce Kirchmayerovy třídy a ulici V Holešovičkách. Poslední detaily byly upřesněny na schůzce v bytě Josefa Ogouna.
Ráno 27. května 1942 stál Valčík na rohu Fügnerovy ulice a zrcátkem dal znamení o příjezdu automobilu zastupujícího říšského protektora, který měl před sebou pro něj důležitou cestu – po delší době se mu dostalo osobního pozvání od Adolfa Hitlera. Černý Mercedes 320 C musel v zatáčce zpomalit a právě v té chvíli před něj skočil Jozef Gabčík a z pod baloňáku vytáhl samopal STEN, který však v kritickém okamžiku selhal, proto zasáhl Jan Kubiš. Na vůz hodil jednu z připravovaných speciálních bomb s velmi citlivým nárazovým zapalovačem, který po odvinutí pojistky způsobil výbuch po jakémkoli sebeslabším nárazu. Byla vyrobena tak, aby měla maximální účinek v cíli a střepinami nezranila útočníka (přesto byl Jan Kubiš zraněn střepinou na hlavě). Bomba sice minula cíl, ale vybuchla nad stupátkem a malý kus karoserie, jenž prorazil přední sedadlo, spolu s částmi čalounění způsobil SS-Obergruppenführerovi vážná zranění, jimž 4. června 1942 podlehl. Od té chvíle se pro gestapo po všech parašutistech slehla zem a i přes výhružky a zastrašování obyvatel a vypsání odměny jim nemohli přijít na stopu.
Jako odveta za atentát byly 10. června 1942 vyhlazeny Lidice a čtrnáct dní nato zmizely z mapy i Ležáky. Všichni dospělí lidičtí muži ve věku od 15 do 84 let byli nacisty vyvražděni (9 mužů, již byli osudné noci mimo obec, a 2 chlapci, u nichž bylo zjištěno, že krátce předtím dosáhli věku 15 let, byli dodatečně popraveni v Praze), ženy byly poslány do koncentračního tábora Ravensbrück a 104 děti na ,,náležité vychování“. Byli popraveni členové české opoziční inteligence a někteří příslušníci rodin výsadkářů.
Po krutých represáliích rozpoutaných nacisty nalezli parašutisté (Josef Bublík, Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Adolf Opálka, Jaroslav Švarc a Josef Valčík) postupně útočiště díky představitelům pravoslavné církve v kostele sv. Cyrila a sv. Metoděje (za okupace sv. Karla Boromejského) v Resslově ulici v Praze.
Karel Čurda z výsadku OUT DISTANCE, jenž se skryl hned po atentátu u své matky, napsal nejprve na gestapo udavačský dopis, poté se sám na gestapo přihlásil a obsáhlou výpovědí prozradil nejen parašutisty, ale i jejich spolupracovníky, u nichž začaly druhého dne rozsáhlé razie, a pomocí brutálních vyšetřovacích metod se gestapu podařilo zjistit úkryt parašutistů. 18. června 1942 obsadili celou čtvrť a původně chtěli obklíčené dostat živé, ti ale v bezvýchodné situaci ještě svedli poslední bitvu a poslední kulku si nechali pro sebe. Až na Jana Kubiše, který vykrvácel následkem mnohačetných zranění, si všichni zvolili sebevraždu, aby nepadli do rukou nepřátel. Josef Valčík ukončil svůj život ranou z pistole.
Josef Valčík byl mimořádně silná osobnost, bez jehož organizačních schopností byl atentát jen těžko proveditelný, neboť právě on navázal mnoho důležitých kontaktů s domácím odbojem. Odvaha Josefa Valčíka byla oceněna mnoha vyznamenáními.
Osud Valčíkovy rodiny
Členové Valčíkovy rodiny byli pozatýkáni gestapem. Třináct z nich bylo 24. října 1942 zavražděno v koncentračním táboře Mauthausen, Josefova těhotná sestra Františka byla zabita až po porodu dítěte. Její děti byli adoptovány do různých rodin. V rodné Smolině stojí Josefu Valčíkovi a jeho rodině pomník.
Význam činnosti parašutistů
Okupované země byly londýnskou vládou hodnoceny podle toho, jak moc škodily okupantům nebo jaké zprávy dodávaly spojencům. Čechy se dlouho pohybovaly na spodu tohoto žebříčku. Atentát na Heydricha byl vyjádřením odporu českých zemí vůči okupantům a teroru, který tu zavedl Reinhard Heydrich po svém nástupu do funkce.
Zdroje informací
- BURIAN, M. Atentát. Operace ANTHROPOID 1941-1942. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, 2002. 95 s.
