Čajánkova kasárna

Z Metapedia
Přejít na: navigace, hledání

Čajánkova (též Czajánkova) kasárna byla dvoupatrová vojenská budova v Místku, kde se během vstupu německé armády při obsazování Protektorátu odehrál nejvážnější střet mezi českými vojáky a pronikajícími německými jednotkami.

Přestože dokument o vzniku Protektorátu Čechy a Morava vznikl teprve 15. 3. 1939 ráno, nacistické jednotky vnikly na severní Moravu už 14. 3. 1939 večer. Důvodem byly obavy, aby tuto strategickou průmyslovou oblast před nimi neobsadila armáda beckovského Polska (to od října 1938 okupovalo již 810 km2 slezského území).

V dvoupatrové budově Czajánkových kasáren (pojmenovaných podle jména majitele továrny, která zde dříve sídlila) byl umístěn III. prapor 8. pěšího „Slezského“ pluku a dále obrněná polorota 2. pluku útočné vozby (Přáslavice, později Vyškov), sestávající z čety tančíků vzor 33 a čety obrněných automobilů vzor 30 (prvním velitelem byl ppor. základní služby Vladimír Heinisch). V osudný den boje pobývalo v kasárnách zhruba 300 českých a moravských vojáků. Jednalo se především o nováčky (vojenskou službu nastoupili teprve 1. 3. 1939). Toho dne se sem přišel také velitel 12. kulometné roty kapitán Karel Pavlík, který zde byl spolu s asi 30 dalšími důstojníky na kurzu polského jazyka.

Přibližně v 17.30 zahájily německé jednotky postup od Hrušova nad Odrou na Ostravu a zhruba o dvacet minut později dorazil jejich předvoj do Místku. Po 18 hodině vstoupil 84. pěší pluk pod velením plk. Stoewera (8. pěší divize generála Kocha) do centra Místku. Část jednotek obsazovala město a druhá postupovala dál. Právě tato druhá skupina narazila na české vojáky.

Před branou kasáren nejdříve projelo několik motorek, které strážní (svob. Přibyl, voj. Sagan) považovali za četníky. Zanedlouho však přijely také nákladní a osobní automobily s uniformovanými Němci. Německý důstojník neúspěšně vyzval stráž, aby se vzdala. Při prvních výstřelech vyběhli účastníci kurzu vedení kapitánem Pavlíkem, který okamžitě začal organizovat obranu a rozdělili rotní zbraně. Posádkový dozorčí poručík Karel Martínek vyhlašuje poplach a kpt. Pavlík vypíná hlavní uzávěr světla. Naši vojáci však měli v kasárnách jen málo zbraní (pušky a lehké kulomety) a ještě méně nábojů (zásoby munice jsou v kasárnách jen pro nejbližší ostré střelby). Přesto úspěšně čelili ohromné přesile. Kapitán Pavlík obsluhoval kulomet a jeden z délesloužících umístil další kulomet v bývalé tovární topírně proti vratům průjezdu. A když Němci chtěli vniknout do kasáren tímto průjezdem, byli tam koseni. Útočníci použili také protitankové dělo a ozařovali obránce silnými světlomety. Do boje nasadili obrněné auto, které ostřelovalo nádvoří. I tento útok byl odražen. Střelba českých vojáků však byla absencí střeliva stále řidší a řidší. Nakonec se od kanceláře velitele praporu podplukovníka Štěpiny ozvalo troubení “Zastavte palbu!”. Karel Štěpina nařídil poručíku Martínkovi, aby vyšel ven s bílým praporem a vyjednával. Místo vyjednávání byli však okamžitě zadrženi. Naši vojáci se tedy po čestném boji vzdali a byli vyvedeni ven k památníku padlých. Samotný boj probíhal přibližně od 18.15 do 18.45 hodin. Výsledek střetu ovlivnilo jak překvapení okupantů, ale také odhodlanost českých vojáků bránit vlast. Každopádně všichni prokázali vysokou bojeschopnost české armády. Zatímco obránci kasáren mají jen dva lehce raněné, na německé straně je až 18 mrtvých a 6 těžce raněných.