Karel Martínek

Karel Martínek (19. prosince 1910, Třinec - 25. únor 1975) byl český důstojník, protinacistický a protikomunistický odbojář.

Brzy po jeho narození se rodina přestěhovala do Bohumína (konkrétně na ul. Revoluční 503), od školního roku 1922-1923 navštěvoval Čs. ref. reálné gymnázium v Novém Bohumíně, kde dne 22. 6. 1931 maturoval.

Jako už vojenský velitel se se aktivně zúčastnil bojů o Čajánkovy kasárna. Po německé okupaci se zapojil do odboje. Vyhodil například do povětří nacistický vlak v Lískovci, stožáry elektrického vysokého napětí v Ostravě - Kunčicích a u Lipníku, dálkový telefonní kabel u Hranic a zúčastnil se také dalších protinacistických akcí. Byl zrazen přítelem poručíkem Ichnovským. Následně prošel koncentračními tábory Flossenburg a Mauthausen, kde se na pokraji smrti dočkal osvobození americkou armádou. Po vyléčení sloužil jako velitel pancéřovaných vlaků v Milovicích, kde se přidal do odvážného vojenského povstání proti komunistické diktatuře. Nerozhodnost mjr. Tupého a zrada por. Hrušky zhatila nejen smělý plán na demokratický zvrat, ale také přivedla Karla Martínka před vyšší vojenský soud. K. Martínek byl odsouzen na patnáct let těžkého žaláře, z nichž si 7 let odseděl. Zemřel na leukémii.