Konzervativní revoluce

Konzervativní revoluce je výraz, jenž je v Evropě užíván především ve smyslu, jak jej definoval Armin Mohler ve své knize Konzervativní revoluce v Německu 1918-1932.

Mohler vyjmenoval dlouhý seznam autorů odmítajících pseodohodnoty roku 1789 (zavržené Edmundem Burkem coby "bezobsažné fráze"), vyzvedl roli Germánů ve vývoji evropského myšlení, přičemž byl ovlivněn Nietzschem. Mohler se však například vyhnul čistě náboženským "konzervativcům", ať již z katolického či protestantského spektra. Hlavní "ochrannou známkou" konzervativní revoluce je nelineární pohled na historii, který však nepřebírá slepě cyklickou vizi tradicionalismu. Inspirován Nietzschem, Moehler věří v sférickou koncepci historie. To znamená, že historie není ani prostým opakovaním stejných vzorců v pravidelných intervalech, ani přímou cestou vedoucí ke štěstí - koncem historie, rájem na Zemi, atd., nýbrž kružnicí, jež se můze rozbíhat (nebo byt posunována) mnoha ruznými směry na základě impulsů od silných a charismatických osobností. Takovéto charismatické osoby otáčejí kolem historie specifickým směrem, cestami, které nebyly předvídány žádnou formou Prozřetelnosti. Mohler v tomto smyslu nikdy nevěřil v univerzalistická politická pravidla či doktríny, vždy pouze v jednotlivé a osobité trendy. Chce bojovat proti všemu s nálepkou "všeobecnosti" a podporovat vše "jednotlivé". Mohler navíc vyjádřil svou vizi dynamických specifičností poněkud nejednoznačným termínem "nominalismus". "Nominalismus" bylo pro něho slovo nejlépe vyjadřující vůli silných osobností prosekat pro sebe a své následovníky původní, nikdy nepoužívanou cestu skrze džungli bytí.

Hlavními osobnostmi hnutí byli Oswald Spengler, Arthur Moeller van den Bruck, Ernst Jünger jeho bratr Friedrich Georg Jünger. K nim lze též přidat Ludwiga Klagese a Ernsta Niekische. Carl Schmitt, jako katolický právník a konstitucionalista, reprezentuje další důležitý aspekt takzvané "konzervativní revoluce".