Insigniáda

Insigniáda je označení pro boj o universitní insignie Univerzity Karlovy, který se odehrál v roce 1934.

Samotná insigniáda začala 24. listopadu 1934 v Karolinu, ale její počátky lze najít již v roce 1920. Toho roku byl totiž přijat zákon 135/1920 Sb., O poměru pražských univerzit, který stanovil, že česká univerzita v Praze je pokračováním staré Karlovy univerzity, a proto také Karolinum, univerzitní archiv, insignie, knihy a jiné památky této university jsou vlastnictvím české Karlovy univerzity a mají jí být německou pražskou univerzitou vráceny. Zákon bývá často zván též Lex Mareš a to z toho důvodu, že u jeho zrodu stál národně-demokratický politik, dvojnásobný rektor Univerzity Karlovy a význačný fyziolog profesor František Mareš.

Až do roku 1934 nebyl zákon realizován, universitní insignie byly stále v držení německé university a české universitě byly pouze, mnohdy po složitých dohadováních, zapůjčovány. Akademický senát a rektorát německé univerzity jakékoliv předání insignií odmítaly, což vyvolávalo politické napětí.

O vydání insignií začal intenzivně usilovat botanik prof. Karel Domin, tehdejší rektor Univezity Karlovy. 13. února 1934 mu dal krajský civilní soud za pravdu a toto rozhodnutí bylo potvrzeno i soudem nejvyšším. Když však dala německá strana najevo, že i přes soudní rozsudek insignie vydat nehodlá, začal se ve věci dosti angažovat i pravicově zaměřený Svaz československého studentstva, který žádal po německé univerzitě okamžité vydání insignií. Naopak levicová studentská organizace Jednota nemajetných a pokrokových studentů se proti snahám vedení university razantně stavěla. Většina českého studentstva však stála na straně profesora Domina. 21. listopadu 1934 vydal ministr školství a národní osvěty dr. Jan Krčmář výnos o předání univerzitních insignií. 24. listopadu 1934 proběhlo u Karolina shromáždění pravicových studentů, které přerostlo v pouliční bouře. Na straně jedné stáli čeští nacionalisté, zejména studenti, na straně druhé příslušníci levice a němečtí nacisté a nacionalisté. Během výtržností došlo ke vzájemným rvačkám, vytloukáním výloh a dalším útokům na německé a židovské obchody.

Čeští studenti si svými protesty vydání insignií nakonec vynutili. Na shromáždění před právnickou fakultou pak tehdejší rektor Karel Domin a nastupující rektor František Mareš za velkého pohnutí všech přítomných insignie ukazovali přítomným studentům. Na stranu studentů bojujících za vydání insignií se postavil (k nevoli některých svých spolustraníků) i tehdejší pražský primátor Karel Baxa.

Vydáním insignií do českých rukou však celá záležitost neskočila. Následujícího dne zahájil levicový tisk v čele s Rudým právem a Haló novinami tažení proti „zfašizovaným studentům“. Manifest českých a slovenských spisovatelů sdružených v Obci československých spisovatelů, který české nacionalistické studenty tvrdě kritizoval, podepsali mimo jiné i Vítězslav Nezval, Karel Čapek, Ivan Olbracht, Zdeněk Nejedlý, Josef Hora či Konstantin Biebel. Oproti tomu manifest zvaný Slovo k českému národu, který podepsali mimo jiné Josef Svatopluk Machar, Karel Horký či Rudolf Medek, demonstrující studenty a vedení univerzity podpořil.

Insigniáda ve svých důsledcích přispěla k politické polarizaci tehdejší československé společnosti a ukázala problematičnost vzájemného soužití Čechů s Němci v rámci jednoho státu.

Reference

• Pasák, T.: Český fašismus (1922-1945) a kolaborace (1939-1945), ISBN 80-7252-017-2
• Nakonečný, M.: Vlajka: k historii a ideologii českého nacionalismu. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 2001, ISBN 80-86183-24-6

Externí odkazy

• Nakonečný, M.: Sedmdesátileté výročí insigniády