František Mareš

František Mareš

František Mareš (20. října 1857 Opatovice - 6. února 1942 České Budějovice) byl český fyziolog, filosof, nacionalistický politik a dvojnásobný rektor Univerzity Karlovy.

Mládí a studia

František Mareš pocházel se starobylého jihočeského selského rodu.

Maturoval v roce 1876 na Arcibiskupském gymnáziu v Praze, poté nastoupil ke studiu filosofie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, avšak již na jaře 1877 přestoupil na Lékařskou fakultu. Své studium úspěšně ukončil v roce 1882, poté absolvoval několik studijních pobytů (1882 ve Vídni, 1885 v Lipsku u Karla Ludwiga, 1889 v Berlíně u Emila Dubois-Reymonda a v Utrechtu u Hendrika Zwaardemakera).

Profesní kariéra

V roce 1882 se stal asistentem fyziologie na Lékařské fakultě UK, v roce 1890 byl již mimořádným profesorem. Řádným profesorem byl od roku 1895 a téhož roku stal přednostou Fyziologického ústavu LF UK. V této funkci zůstal až do roku 1928.

V akademickém roce 1899–90 byl děkanem Lékařské fakulty UK, v letech 1913-14 a 1920–21 rektorem University Karlovy.

Politická dráha

V době první republiky se Mareš výrazně politicky angažoval, v letech 1918-20 byl poslancem Revolučního Národního shromáždění a v letech 1920-25 pak senátorem za Československou národní demokracii. V roce 1920 díky jeho úsilí vznikl zákon „O poměru pražských univerzit“.

V třicátých letech spoluzaložil politickou stranu s názvem Národní fronta. Ta se v roce 1934 stala součástí Národního sjednocení a Mareš byl zvolen místopředsedou této strany. Byl též čestným předsedou prvorepublikové Vlajky a příležitostným přispěvatelem jejího tiskového periodika.

František Mareš se jako obhájce jejich pravosti angažoval ve sporech o rukopisy. Byl též jednou z hlavní postav tzv. insigniády.

Mareš filosof

Jako filosof je Mareš řazen k neovitalismu a novokantismu, ke kritikům pozitivismu, ateismu, materialismu, monismu, marxismu, naturalismu a darwinismu.

Vitalismus pokládal národ za živý organismus, který má právo na důstojnou existenci. Jeho idealistické nazírání vyjadřují slova: Pravda není to, co je, ale to, co býti má.

Franišek Mareš je pochován v Hluboké nad Vltavou, kde trávil své volné letní dny. Jeho velké syntetické filozofické dílo bylo v roce 1938]těsně před vydáním zabaveno.

Dílo

• O výživě člověka (1889)
• Úvahy z cest (1890)
• O citlivosti (1891)
• Idealism a realism v přírodní vědě (1901)
• Princip zachování energie ve fysiologii (1902)
• Konec sporu o idealism a realism v přírodní vědě (1903)
• Fysiologie I–IV (1906–1929) (I. Všeobecná fysiologie (1906), II. Pohyby a jejich inervace (1908), III–1. Výživa, III–2. Krev a její koloběh (1911), IV–1. Fysiologická psychologie, 1926, IV–2. Fysiologie smyslů, 1929)
• Věda a kultura (1908)
• Mravnost a kultura. K otázce vivisekce (1910)
• Psychologie bez duše. Ke kritice základů psychologie prof. F. Krejčího (1912)
• Věda a náboženství. Ke kritice monismu (1913)
• Život – tvůrčí síla. (přednáška při nastoupení rektorátu v listopadu 1913)
• Životní účelnost (1917)
• Pravda nad skutečnost (1918)
• Pravda v citu (1922)
• Otázky filosofické, národní a sociální v politice (1923)
• Socialism a komunism v moderním mezinárodním hnutí sociálním (1926)
• Vědecké metody realismu v otázce rukopisné (1927)
• Strach z pravdy (1937)
• Dialektický materialismus. Filosofie Leninova (1937)
• Soumrak duchovní kultury před svítáním. Srovnání středověké filosofie křesťanské s přírodní vědou a filosofií nové doby (1939)

Externí odkazy

• MUDr. František Mareš – reprezentant prvorepublikové protihradní opozice - životopis na stránkách Národní myšlenky
• Ladislav Svoboda: Otázky filosofické, národní a sociální v politice - recenze Marešovy knihy
• František Mareš - životopis na zivotopisyonline.cz