| Metapedia Fundraiser 2018: The Internet is the foremost field in the metapolitical battle of our time. Help us hold down the front. | |||
| |||
Whittaker Chambers
Whittaker Chambers, vlastním jménem Jay Vivian Chambers, (narozen 1. dubna 1901, zemřel 9. července 1961) byl americký novinář a publicista.
Byl synem novináře a herečky. Vystudoval Lynbrook College v New Yorku a následně studoval na Kolumbijské univerzitě. Roku 1925 se přidal ke komunistickému hnutí a byl členem (nelegální) komunistické strany; symbolickým výrazem revolučního "křtu" byla změna jména.
Po rozchodu s komunismem pracoval (1938–48) v redakci týdeníku Time. V srpnu 1948 odhalil před Výborem Sněmovny reprezentantů pro neamerickou činnost, že při špionáži ve prospěch Sovětského svazu "řídil" vysokého vládního úředníka (z období prezidentury F. D. Roosevelta) Algera Hisse a jeho rozvětvenou síť, čímž na sebe přivolal dlouhotrvající soudní proces pro utrhání na cti a nenávist celé "pokrokové" levice. Jiný "renegát" komunismu Arthur Koestler o něm tehdy prohlásil, že "spáchal morální sebevraždu, aby vykoupil vinu naší generace", sám Chambers zase řekl: "Vím, že opouštím vítězící stranu kvůli prohrávající, ale lepší je zemřít na straně poražených, než žít pod vládou komunismu." Sympatií a pomoci se mu dostalo pouze od konzervativní skupiny kolem časopisu National Review (W. F. Buckley Jr., L. B. Bozell), kde začal (1957–59) také publikovat. Poslední léta života strávil hospodařením na farmě. Posmrtně (1984) byl prezidentem Ronaldem Reaganem vyznamenán Medailí svobody.
Roku 1952 vyšla autobiografická kniha Svědek (Witness. NY 1952), otřesný záznam pádu do osidel alkoholismu a posednutí komunismem a následného pozvednutí a návratu díky Boží lásce; po jejím přečtení napsal André Malraux autorovi: "Nevrátil jste se z pekla s prázdnýma rukama." Náboženské obrácení předcházelo v tomto případě rozchodu s komunismem, když jeho počátkem byla myšlenka, která náhle Chamberse napadla – při pohledu na hrající si dcerku –, že tak jemný výtvor jako její uši nemůže být výsledkem náhodného setkání atomů, pouze plánu nějakého Tvůrce: "Právě v té chvíli se Bůh poprvé dotkl Svým palcem mého čela."
Konzervatismus obráceného Chamberse neměl ani tak náboženský, jako spíš apokalyptický rozměr, blízký Dostojevského Běsům. Komunismus byl pro něj osobně prožitou zkušeností absolutního zla, kterému nelze postavit nic mimo jeho úplný opak, tj. náboženství Kristovo. Ze stanoviska integrálního konzervatismu Chambers podrobil také drtivé kritice všechny koncepce "třetí cesty" mezi svobodou a komunismem a zvlášť sociálně liberální program New Deal prezidenta F. D. Roosevelta. Hájil ale umírněný a paternalistický konzervatismus, jak jej svého času představila toryovská demokracie Benjamina Disraeliho.
Dílo
Posmrtný výběr Chambersových textů (Cold Friday. NY 1964) vydal D. Norton–Taylor, korespondenci s Buckleym (Odyssey of a Friend. Letters to William F. Buckley Jr. 1954–1961. NY 1969) zpracoval a úvodem opatřil katolický konzervativec Ralph de Toledano. Knihu Svědek vydal česky Občanský institut v roce 2005.
