| Metapedia Fundraiser 2018: The Internet is the foremost field in the metapolitical battle of our time. Help us hold down the front. | |||
| |||
Vuk Drašković
Vuk Drašković (29. listopadu 1946, Međa) je srbský spisovatel a politik.
Vuk Drašković se narodil ve Vojvodině jako syn srbských přistěhovalců z Hercegoviny. Jeho matka zemřela, když mu bylo 6 měsíců, a jeho otec se posléze znovu oženil. Krátce po jeho narození se jeho rodina vrátila zpět do Hercegoviny, kde Drašković vyrůstal a navštěvoval základní a střední školu.
Po krátkém studiu medicíny v Sarajevu začal studovat práva na právnické fakultě Bělehradské university. Během čtvrtého roku svých studií vstoupil do Komunistické strany Jugoslávie.
Roku 1968 Drašković úspěšně dokončil svá studia a od roku 1969 do roku 1980 pracoval jako zaměstnanec tiskové agentury Tanjug, nějakou dobu i jako její korespondent z Afriky.
Krom novinářské práce se věnoval i literární činnosti. Napsal knihy Nůž, Modlitba, Soudce, Ruský konsul a Noc generála, které se staly bestsellery. Asi nejznámější z jeho knih je Nůž, který v době svého vzniku vyvolal značné kontroverze.
Roku 1989 společně s Mirko Jovićem a Vojislavem Šešeljem spoluzakládal nacionalistické Srbské hnutí obnovy (SPO), které se však hned na počátku 90. let rozdělilo na umírněné SPO pod vedením Draškoviće a Srbskou radikální stranu pod vedením Šešelja.
V roce 1990 se se svou stranou zúčastnil prvních demokratických voleb po pádu komunistického režimu, ale ačkoliv se stal poslancem, tak jeho strana ve volbách propadla. Následně na to organizoval Drašković 9. března 1991 v Bělehradě demonstrace, jejichž cílem bylo svrhnout Miloševičovu vládu. Během občanské války v Jugoslávii stál v opozici vůči Miloševićovi. Jeho názory byly směsicí srbského nacionalismu a odporu k válce. Během 90. let byl také za svou činnost vězněn. V roce 1996 se stala jeho strana součástí bloku Zajedno a o rok později Srbské hnutí obnovy bojkotovalo parlamentní volby.
Již v roce 1998 se Drašković začal díky otázce Kosova sbližovat s Miloševićem a během agrese NATO vůči Jugoslávii dokonce působil do 29. dubna 1999, kdy byl sesazen, ve funkci zástupce premiéra.
V letech 1999 a 2000 byly na Draškoviće spáchány dva neúspěšné atentáty. V roce 2000 SPO vystoupila z volební koalice Demokratická opozice Srbska, což se jí vzhledem k jejímu volebnímu výsledku příliš nevyplatilo.
V roce 2002 kandidoval Drašković na prezidenta, ale získal pouhých 4,5 % hlasů. Jeho strana se těsně dostala do parlamentu ve volbách v roce 2003 a od toho roku zastával Drašković post ministra zahraničí. Jeho působení v této funkci bylo díky nynější Draškovićově výrazné orientaci na Evropskou unii a NATO a spolupráci s Mezinárodním soudním tribunálem pro bývalou Jugoslávii do značné míry kontroverzním, mnohé Srby popudil hned při nástupu do funkce, když prohlásil, že v Kosovu docházelo ze srbské strany k etnickým čistkám. Řada Srbů chápala jeho kroky během posledního ministerského působení jako vlastizrádné.
V reakci na smrt Miloševiće prohlásil, že vzhledem k tomu, že byl tímto člověkem perzekuován, se mu k tomu těžko vyjadřuje, ale že měl být Miloševič souzen v Srbsku a nikoliv v Haagu.
