| Metapedia Fundraiser 2018: The Internet is the foremost field in the metapolitical battle of our time. Help us hold down the front. | |||
| |||
Roy Campbell
Roy Campbell (2. října 1901, Durban, Jihoafrická republika - 22. dubna 1957, Setúbal, Portugalsko) byl jihoafrický básník a satirik, účastník občanské války ve Španělsku na nacionalistické straně.
Od mládí se stýkal s příslušníky kmene Zulu, od nichž pochytil zvyk vyprávět bombastické historky, v nichž bylo přímo autorovou povinností vymýšlet si a neúměrně zveličovat a přehánět. To mu už zůstalo navždy. V roce 1919 přijel na přání rodičů studovat do anglického Oxfordu, brzy se však ukázalo, že formální studium je mu cizí a místo sezení nad učebnicemi trávil volný čas pitkami. Jeho přítel William Walton, taktéž shledávající starou řečtinu příliš těžkým jazykem, než aby se jej vůbec pokoušel naučit, jej seznámil s řadou předních osobností uměleckého života tehdejší Anglie. Campbell uchvátil svým vystupováním spolužáky, kteří jej chodili navštěvovat, jen aby si mohli poslechnout jeho nepravděpodobná vyprávění. Starší kamarád Wyndham Lewis si jeho oxfordskou image dokonce vypůjčil, když do svého románu Boží opice potřeboval přidat postavu divokého, nevychovaného chlapce z kolonií.
Svůj vypravěčský talent proměnit do psaného slova a když mu v roce 1924 vyšla první rozsáhlá báseň The Flaming Terrapin, okamžitě jej katapultovala do pozice jednoho z nejslibnějších anglicky píšících autorů. Opěvoval v ní svou manželku, „Anadyomene“, tedy „zrozenou z vln“, což je jen nedbale skrývané připodobnění k božské Afroditě. Krásnou Mary Garmanovou si však nejprve musel vybojovat, protože byla společně se svou sestrou Kathleen předmětem nadšeného obdivu řady moderních umělců. Že se k oběma sestrám brzy po seznámení s Mary nastěhoval, jeho soky nijak nenadchlo a teprve po pěstním souboji se sochařem Jacobem Epsteinem mohl svou žárlivost patřičně zkrotit. Mary mu však způsobila další problémy, protože odmítala v manželství uznat svého muže za skutečnou hlavu rodiny. Campbell si však věděl rady i nyní: „Každé manželství, v němž manželka nosí kalhoty, je neslušnou fraškou. Abych otřásl jejími iluzemi, pověsil jsem ji z okna našeho bytu ve třetím patře, tak aby ke mně získala respekt. To udělalo zázraky... To bylo pět či šest let před tím, než jsme si to k plné spokojenosti rozdělili a já oblékl kalhoty nadobro.“
Campbell stanul v očích kritiky a anglické veřejnosti po boku T. S. Eliota, jenž začal publikovat v přibližně stejné době. Oba přitom měli jedno společné: ve svém díle odmítali šířící se cynismus a beznaděj, jichž byla díla mladých autorů „ztracené“ válečné generace plná. Byl velmi tvrdý. Když jednou na veřejné akci, jíž se účastnil, vystoupil s přednesem vlastních básní komunistický autor Stephen Spender, neváhal jej přímo před zraky přihlížejících napadnout a na místě zmlátit. Vůči lidem, jimiž pohrdal, projevoval udivující míru nelítostnosti a mstivosti. Na prvním místě v řadě nepřátel stáli levicovými změkčilci, jež považoval za hlupáky; a nejvíc ze všech mu ležela v žaludku proslulá Bloomsbery Group, což byla skupina sexuálně promiskuitních snobů, liberálů a homosexuálů ze záliby s velkým vlivem na tehdejší společnost. V roce 1931 publikoval The Georgiad, veršovanou satiru namířenou proti konkrétním a pečlivě vyjmenovaným osobám.
Svým postojem, tím, jak odmítal cynické, nihilistické a v samé podstatě antikřesťanské autory, rozvracející tradiční představy o společnosti, octl se Campbell automaticky v táboře takových lidí, jako byli Eliot nebo Evelyn Waugh. Oba byli katolíci, Campbell však svou víru teprve hledal a až do poloviny 30. let jej fascinovalo především obskurní pohanství, v první řadě mithrický kult. Postupem doby se však jeho postoj proměňoval a v roce 1935 odjel do Španělska, kde se i s manželkou a dvěma dcerami nechali pokřtít. Brzy však měly následovat události, jež jej definitivně vyškrtly ze seznamu respektovaných autorů. Španělsko byla v té době nebezpečným územím a výbuch občanské války zastihl manžele Campbellovy právě v době, kdy v zemi pobývali. Sotva stačili zachránit holé životy; jejich přátelé, karmelitánští mniši z Toleda, už tolik štěstí neměli, byli ve svém klášteře přepadeni republikány a povražděni. Už před válkou však Campbell chápal, oč v konfliktu půjde, když se setkával s ustavičnými provokacemi republikánů a Němců („většinou Židů“), kteří v kostelích narušovali sloužené mše. Často neviděl jinou možnost než srovnat opovážlivce pěstmi. Nenáviděl komunismus, věřil v tradiční hodnoty a byl navíc katolický konvertita, takže se přirozeně ocitl pod praporem generála Franca? Začal psát básně, v nichž otevřeně oslavoval vojenskou sílu, mužné ctnosti a nacionalistickou věc. Nebojoval jen slovy, chopil se také zbraně.
Když vypukla druhá světová válka, Campbell narukoval dobrovolně do armády znovu, tentokrát do britské. Sloužil v hodnosti četaře v africké Keni. Nebyl rozhodně jediným Francovým dobrovolníkem, jenž učinil takový krok, což ostatně jen potvrzuje složitost a nejednoznačnost španělské občanské války. Pokud však čekal, že mu takový krok napraví doma reputaci, musel být nutně zklamán. Jeho nepřátelé mu neodpustili nic. Znechucený básník si vybíral zemi, do které by odešel a jejíž režim by mu vyhovoval více než britská demokracie. Pro mnohé překvapivě nezvolil Španělsko, ale Portugalsko, jehož politický systém mu byl zřejmě bližší. Na sklonku života se zabýval psaním cestopisů a knih pro děti, nejdůležitější součást jeho práce tvořily ale především překlady. Přeložil tak například Baudelaira, ale protože uměl výborně španělsky, mohl se pustit i do převedení španělských autorů do angličtiny. Vynikající jsou zejména jeho překlady G. Lorcy. Napsal o něm také kritickou studii (Lorca, 1952).
Roy Campbell tragicky zahynul ve své nové vlasti při dopravní nehodě na Velikonoční pondělí roku 1957.
Výběr z díla
- The Flaming Terrapin. (1924).
- The Wayzgoose: A South African Satire. (1928).
- Adamastor. (1930).
- Poems. (1930).
- The Gum Trees. (1931).
- The Georgiad - A Satirical Fantasy in Verse. (1931).
- Taurine Provence. (1932).
- Pomegranates. (1932).
- Burns. (1932).
- Flowering Reeds. (1933).
- Broken Record. (1934).
- Mithraic Emblems. (1936).
- Flowering Rifle: A Poem from the Battlefield of Spain. (1936).
- Songs of the mistral. (1938).
- Talking Bronco. (1939).
- Poems of Baudelaire: A Translation of Les Fleurs du Mal. (1946).
- Light on a Dark Horse: An Autobiography. (1952).
- Lorca. (1952).
- The Mamba's Precipice. (1953)
- Nativity. (1954).
- Portugal. (1957).
- Wyndham Lewis. (1985).
