Petr Aršinov

Petr Andrejevič Aršinov

Petr Andrejevič Aršinov (rusky Пётр Андреевич Аршинов) (narozen 1887 - zemřel pravděpodobně 1937) byl ruský anarchistický intelektuál.

Již v 17 letech se Aršinov přidal k revolučnímu hnutí. Po působení ve střední Asii se kvůli pronásledování místní policií vrací na rodnou Ukrajinu, kde vede propagační činnost mezi dělníky. V období po roce 1906 však přistupuje i k násilným přímým akcím, za což je odsouzen k trestu smrti. Před oprátkou se mu však daří uprchnout do francouzského exilu. V roce 1909 se ale objevuje opět v carském Rusku a pokračuje v práci agitátora, což mu vynese 20 let nucených prací.

Díky svému uvěznění se ale setkává s mladým Nestorem Machnem a stává se jeho ideovým učitelem. Po revoluci v únoru 1917 se oba dostávají na svobodu. Aršinov se zapojuje do práce Moskevské anarchistické federace a posléze odjíždí do Guljaj-Pole, kde se účastní machnovského hnutí, především v oblasti osvěty, vydává také časopis Puť k svobodě (Cesta ke svobodě). O tomto období svého života napsal knihu Historie machnovského hnutí, která byla poprvé publikována v Německu v roce 1923. Po porážce protibolševické opozice se ocitá opět v exilu ve Franci - spolu s Machnem, s nímž a s dalšími ruskými anarchisty vytvořili "Organizační platformu libertinských komunistů". Na začátku třicátých let se Aršinov vrací do Sovětského svazu a pokouší se tajně organizovat zbytky anarchistů a vést propagandu mezi pracujícími. Nakonec byl však zatčen stalinskou policií a krátce na to popraven.

Dílo

• Historie machnovského hnutí
• Dva říjny

Externí odkazy

• Petr Andrejevič Aršinov, Historie machnovského hnutí (1918-1921), 1923 (anglicky)