| Metapedia Fundraiser 2018: The Internet is the foremost field in the metapolitical battle of our time. Help us hold down the front. | |||
| |||
Othmar Spann
Othmar Spann (1. října 1878 - 8. července 1950) byl rakouský konzervativní filozof, sociolog a ekonom.
Othmar Spann se narodil v rodině továrníka vyrábějícího mramorový papír. Spannova rodina byla už po dvě generace začleněna mezi prosperující měšťanské kruhy v Altmannsdorfě u Vídně.
Jako dítě navštěvoval měšťanskou školu ve Vídni a prožíval klidné dětství. Rok 1890 však změnil pokojný život dvanáctiletého školáka, když rodinu Spannů postihla dvojitá tragédie – smrt matky a krach rodinné firmy. Znamenalo to okamžitý pokles životní úrovně, propad do nižších společenských vrstev. Nutně se tu vynořuje myšlenka na hluboce zakořeněnou motivaci Spannova pozdějšího ekonomického a filozofického snažení, usilujícího o konstrukci ekonomie a společnosti, která by minimalizovala podobné hospodářské otřesy.
Následkem krachu nemůže Spann navštěvovat gymnázium a odchází z Vídně k prarodičům do Zwetendorfu v Dolním Rakousku. Bez vyhlídky na maturitu, ale s touhou studovat se nakonec zapisuje na kurzy Obchodní školy při První rakouské poštovní spořitelně jako její zaměstnanec. Po ukončení kurzu se rozhodne dostat za každou cenu na univerzitu a tak absolvuje kurzy připravující mladé lidi na maturitu. V roce 1889 konečně odmaturuje, čímž se mu otevřou možnosti na univerzitní studium. Ještě v tomto roce se zapisuje ke studiu filozofie na vídeňské univerzitě. Zanedlouho odchází studovat vědu o státě na univerzitu v Curychu, svoje vzdělání doplňuje v Berne a dokončuje v Tubingene, kde roku 1903 promoval.
Spannovy postoje a myšlenky se po dobu studia vyprofilovaly do podoby, která se v následujících desetiletích prohlubovala. Jako jeden z mála, pokud ne jediný, se před rokem 1918 vážně zabýval znovuoživením středověkého společenského uspořádání, založeného na stavech, profesních svazech a mnohovrstvé hierarchii s komplikovanou dělbou moci. Jako katolík dobře znal encykliku Lva XIII. Rerum novarum, která naznačovala, i když velmi vágně, možnost alternativy mezi kolektivistickým socialismem a individualistickým kapitalismem. Až Othmar Spann vytvořil komplexní projekt stavovského státu. Svůj systém nazval universalismem.
V roce 1907 se habilituje v Brně jako soukromý docent na Německé vysoké škole technické a od roku 1909 jako mimořádný, od roku 1911 jako řádný profesor národohospodářství.
Jako pedagog byl Spann mimořádně oblíbený. Jeho přednášky navštěvovali studenti i z jiných oborů a dokonce i lidé nestudující na univerzitě. Velmi populární byly i Spannovy lidové kurzy věnované ekonomii a sociologii.
Až do odtržení profesury v Brně byla však jeho hlavním zaměstnáním v letech 1908-09 funkce tajemníka C. k. statistické komise ve Vídni. Ale v únoru 1908 se rodina Spannů stěhuje do Nového Lískovce, tehdy malé dědiny u Brna. Zanedlouho následoval pobyt přímo v Brně. Ten zapříčinil prohloubení Spannova vztahu k sudetoněmeckému obyvatelstvu, které tehdy bylo na jižní Moravě početnou skupinou obyvatel. Velkoněmecké ideály jeho ženy, Erika Rheinshovová|Eriky Rheinshovové]], tady dostaly svoji každodenní podobu, potvrzenou každodenním soupeřením mezi českým a německým etnikem. Vyhnout se etnickým třenicím bylo v pomalu se rozkládajícím impériu nemožné. Spann si vybral pocit spolupatřičnosti se sudetskými Němci.
Spannovy ideály, úzce spjaté s myšlenkou národnosti, ho okamžitě po započetí první světové války katapultují do centra frontového dění. Ve válce setrvá celé čtyři roky. Nejdřív jako frontový voják a po zranění jako voják v týlu. V roce 1916 dostává vyznamenání za zranění a zároveň odchází na ministerstvo obrany do Vídně, kde pracuje ve Vědecké komisi pro válečné hospodářství. V roce 1918 je vyznamenán řádem Signum laudis s meči. Do výslužby odchází v hodnosti nadporučíka.
Během dvacátých let vydá svou knihu Nauka o kategoriích (1924), v které rozpracovává svoji teorii o universalismu. Také uspořádá mnoho přednášek, jak v Německu, tak také ve Švédsku, Holandsku, Maďarsku nebo Itálii.
Jeho kolegové, vědci, jeho názory však příliš nerespektují, avšak to vyvažovaly jeho pedagogické úspěchy. Jeho učebnice vycházely ve velkých nákladech.
Koncem dvacátých let dochází k celosvětové hospodářské krizi. Tak jak celý svět i Rakousko bylo najednou konfrontováno s neúspěchem utopických liberálních doktrín o volném trhu a hlavně s nemohoucností řešení následků toho fiaska.
V roce 1932 se dostává k moci vláda křesťansko-sociálního politika Engelberta Dollfusse, která zaváděla postupně do státního zřízení nové prvky stavovského uspořádání. Dollfus se k tomuto zavedení vyjádřil následovně: „Parlament se sám vyřadil z vedení, zahynul na vlastní demagogii a formality. Tento parlament, takovéto zastoupení lidu, takovéto vedení našeho národa se už nikdy nevrátí a nesmí vrátit. Období politických stran je pryč. Odmítáme glajchšaltování a teror, chceme sociální, křesťanský, německý stát Rakousko, vystavěný na stavovském principu, podřízený silnému a autoritativnímu vedení“.
Ideály Othmara Spanna se stávají oficiální politikou nového Rakouska. Dollfuss naléhá na Spanna, aby spolupracoval a podílel se na přebudování rakouského hospodářství. V prosinci 1933 se však vztahy mezi ním a novou rakouskou vládou začínají kalit.
Dollfuss se rázně vypořádal s Německými socialisty a zakázal jejich rakouskou odnož NSDAP. Spann sám nacionální socialista nebyl, ale jeho syn Albert jím byl a dotáhl to po rakouském anšlusu na příslušníka SS-Leibstandarte Adolf Hitler a to bylo v době, kdy byl jeho otec a bratr mučen na gestapu a v Dachau.
Spann byl trnem v oku nacistům. Už v roce 1936 o něm nacisté zakládají spis. Vadil jim jeho katolicismus a respektování samostatného Rakouska. Také jeho teorie napříč akcentu na hierarchii a autoritu, byli příliš decentralizované a autoritu nechávali rozloženou do mnohostupňových kaskád. Další černý bod si vysloužil odmítnutím rasismu a antisemitismu.
Spann se jako homo politicus ve vyhrocené atmosféře třicátých let účastní akcí, které pramálo souvisely s jeho myšlením a byly odrazem jeho německé sounáležitosti. Pomáhal sudetským studentům absolvovat studie mimo ČSR a zúčastňoval se sudetských svazů. V podstatě bylo sudetské hnutí jediné, kde se snažil propagovat své učení bez výhrad a jeho popularita byla v tomto regionu nemalá. Zastáncem stavovského systému byl i Konrád „Dvořáček“ Henlein, který od těchto myšlenek musel ustoupit po příkazu z Berlína, protože nacismus byl socialistický, nikoli stavovský. Spann byl prostě mezi sudeťáky respektovanou osobností a sloužil jako záštita serióznosti při polemikách v českém parlamentu mezi Čechy a Němci.
Po roce začaly politické události nabírat neblahý kurz. Kancléř von Schuschnigg potom jako odsunul proti-německy orientovaného Starhemberga, nastartoval proces přibližování se Německu. Poté byl anšlus a Spann byl i se svým synem zatčen. Při výslechu mu dokonce vyrazili oko. Poté byl i se svým synem internovaný na půl roku v koncentráku Dachau. Po návratu byl zbaven všech funkcí a bylo mu zakázáno vyučovat. Spann se se svou rodinou stáhl do Neustiftelu. Dokonce jeho syn, věrný národní socialista, byl vyloučený z SS a pak převelen na východní frontu, kde padl. Spannovi sudetští žáci se stali obětí politického procesu v Drážďanech ještě v roce 1938.
V izolaci se Spann věnoval psaní a jeho poslední spis byl Filozofie náboženství z roku 1947. Othmat Spann zemřel v roce 1950 v Neustiftu a tam je i pochovaný.
