Occident

Occident, podobně jako mnoho podobných skupin, používal keltský kříž jako svůj znak.

Occident byla francouzská krajně pravicová organizace, činná v letech 1964-1968.

Occident vznikl v dubnu 1964 po odštěpení části členů od skupiny Europe–Action. Počet členů nikdy nepřesáhl číslo 550 (především studentů), skupina však o sobě dávala hlasitě vědět řadou přímých akcí.

Ideologie

Organizace odmítala liberalismus a materialismus, antikomunismus spojovala s antiparlamentarismem a opozicí vůči „trustům“. Stejnou nenávistí jako komunisty častovala gaullismus, jemuž vytýkala, že „je po pětadvacet let spojencem Východu proti obráncům Západu“. Za ideové vzory uznávala zakladatele španělské Falangy José Antonia Primo de Riveru, portugalského diktátora Salazara a řecké „černé plukovníky“ v čele s Ioannidesem.

Činnost

Už 8. května 1964 došlo k útoku sedmdesátičlenné bojůvky (mimo Occidentu též členů Parti Proletarien National Socialiste) na antikoloniální mítink. 12. června byl napaden festival komunistických odborů CGT Chansons pour la Paix (Písně pro mír). V listopadu 1965 útoky na komunisty a gaullisty zesílily. Mezi lety 1966 a 1968 se odehrála série útoků okcidentalistů na studentská střediska, odborářské kanceláře, shromáždění a knihkupectví. Zahájil ji „nájezd“ na Sorboně 15. března 1966, potom došlo k „bitvě o Nanterre“. V roce 1967 vypukly střety na kolejích v Rouen; došlo též k útokům na setkání s Jean–Paul Sartrem, na sídlo komunistické studentské organizace Union des étudiants communistes, na knihkupectví Françoise Maspéra, na univerzitní restauraci Mazet v Paříži. Zápalnými lahvemi byl napaden také generální konzulát Severního Vietnamu. „Pařížský květen barikád“ roku 1968 se rovněž začal odvíjet od akce okcidentalistů. 2. května 1968 vypukl v jedné části Sorbony požár, na stěně místnosti byl nalezen symbol Occidentu: keltský kříž. Když následujícího dne levicoví studenti svolali shromáždění, zásah policie vyvolal rozsáhlé nepokoje. Ty zatlačily náhle krajní pravici na okraj. François Duprat vysvětlil propad aktivity Occidentu dilematem: zda se postavit za protinárodní gaullistický režim nebo za protinárodní studentské hnutí. Brzy však okcidentalisti nabyli staré síly, což doložili akcemi v Latinské čtvrti a v Nanterre (mj. útokem na sídlo levicového syndikátu SNE–SUP, bombovým útokem na knihkupectví Gît–le–Coeur v Paříži atd.). Důsledkem toho byl Occident 1. listopadu 1968 zakázán. Jeho členové se pak přesunuli do organizací jako Ordre Nouveau nebo Groupe Union Droit. V současné době působí řada bývalých členů Occidentu ve Front National (např. Dominique Chaboche či Michel de Rostolan), další se stali ministry či poslanci za liberální pravici (Alain Madelin, Hervé Novelli, Patrick Devedjian).

Literatura

• Jaroslaw Tomasiewicz, Occident, in: Národní myšlenka 1/2004
• Frédéric Charpier, Génération Occident: De l'extrême-droite à la droite, éd. du Seuil, 2005. ISBN 978-2020614139