Manichejci

Manichejci byl název gnostické sekty založené ve 3. století našeho letopočtu.

Zakladatelem manichejské sekty byl jakýsi Mani, Manes či Manichej, narozený kolem roku 210 v Persii. Vyrostl v ovzduší semitofilské sekty Mandaitů, jejíž učení přejal do své sekty. Manes se stal dokonce presbytrem v Agvacu; za své sektářské názory však byl vyloučen z církve svaté. Od té doby začíná úloha Manesova jako zakladatele nového náboženství, které mělo bojovat proti křesťanstvu, ale být také příčinou velkých náboženských zmatků v samotné Persii. Manes způsobil rozpor a zmatky, které vedly po čtyřech stoletích k definitivnímu pádu Perské říše. Byl obviněn, že hlásá židovskou herezi, že je nepřítelem rodu lidského a hlavně lidu perského a že jeho učení znamená rozvrat manželství a rodiny. Na základě tohoto obvinění byl na rozkaz císaře Bahrama I. krutě potrestán; podle některých zdrojů zemřel kolem roku 276 ve vězení, jiné zdroje uvádějí, že byl upálen či sťat. Jeho stoupenci byli rozehnáni.

Manichejská sekta byla tajným spolkem se třemi stupni zasvěcení - věřící, vyvolení, dokonalí. Sv. Augustin byl po devět let pouze členem I. stupně a nedostal se dále. Dle svědectví sv. Augustina se žádalo od zasvěcených nejpřísnější zachovávání tajemství. (Přísahej, poruš přísahu, ale tajemství nezraď!) O socialistických a anarchistických ideách manichejců, které od nich zdědily další tajné spolky, píše sv. Augustin: „Úřady občanské a politické odsuzovali co zlým Bohem založené... Netřeba míti domů, ani polí, ani peněz."