Karl Maria Wiligut

Karl Maria Wiligut (prosinec 1866 ve Vídni - 3. leden 1946) byl německý okultista, spojený s nacistickým hnutím.

Jeho otec Franz Karl Wiligut byl policejním oficálem a setníkem domobrany a jeho matka Isidora pocházela z nižší šlechty. Wiligut ve Vídni absolvoval základní školu a reálku a poté nastoupil do říšské kadetní školy. Během svého působení v armádě Wiligut vystřídal několik posádek a souběžně s budováním vojenské kariéry, se začal zajímat i o okultní záležitosti.

Po ukončení první světové války odešel do výslužby a začal se naplno věnovat svým germánským a áriozofickým bádáním.

Na počátku dvacátých let dospěl Wiligut k přesvědčení, že za perzekucí a úpadkem Gemánů stojí církev, Židé a svobodní zednáři. Aby mohl svoje myšlenky dále šířit mezi všemi nespokojenými vlastenci v nové socialistické rakouské republice, založil v Salcburku antisemitský spolek a začal vydávat noviny Der eiserne Besen (Železné koště ), ve kterých ostře napadá jak Židy tak svobodné zednáře.

V roce 1932 opustil Wiligut svou rodinu, stigmatizovaný Salzburg a stát Rakousko. Emigroval do Německa a usídlil se v mnichovském předměstí Bogenhausenu. Pokračoval v bádání o svých předcích a stal se už uznávanou osobností mezi německými runovými okultisty.

Wiligutův starý přítel Richard Anders, nyní důstojník SS, přednesl jeho starověkou mystiku svému šéfovi Heinrichu Himmlerovi. Na toho Wiligutova paměť jasnozřivých předků evidentně udělala velký dojem a rozhodl se, že tento unikátní zdroj informací o starověkém germánském náboženství a tradicích maximálně využije. V září 1933 vstoupil Wiligut do SS pod pseudonymem Karl Maria Weistor a byl jmenován vedoucím oddělení pro prehistorii a rané období historie při Hlavní úřadu SS pro rasu a osídlení v Mnichově.

Druhý nejmocnější muž po Hitlerovi převzal nad „moudrým prastarcem“ patronát a učinil ho v SS jakýmsi nejvyšším obřadníkem. Wiligut , tak například s pomocí „gótské hole“ ozdobené runami celebroval svatby příslušníků SS a navrhl umrlčí prsten SS: Nejdůležitější prací Himmlerova chráněnce však byla nesporně pomoc při výstavbě Wewelsburgu u Paderjornu. Podle Wiligutových pokynů byl hrad vybaven germánskými symboly a v únoru 1935 podřízen přímo říššskému vedoucímu SS Himmlerovi. Wiligut se také podílel na zřízení školy říšského vedoucího SS v prostorách hradu.

Svými idejemi založil Wiligut novou větev áriozofie, tak zvanou „irminskou víru". Irmin , respektive Ermin – jehož otcem byl Mannus či Manu – dal jméno „sloupu světla“: Irminsul. Byl pokládán za zbožštělého praotce Hermionů, starého germánského kmenového svazu. V mytické řeči znamenal „Irmin“ totéž jako indický výraz „karma(n)“, „osudový zákon“ Germánů.

28. srpna se Wiligut zřejmě z důvodu stále horšího duševního a fyzického zdraví vzdává všech funkcí v SS. Ale ještě v roce 1940 doporučuje Himmlerovi , aby se na hroby padlých vojáků SS dávala runa „Man“ , neboť znamená „ věčné přijetí bohem duchem, tedy nesmrtelnost“.

Hned po novém roce 1946 dostává nemocný Wiligut těžký záchvat mrtvice a 3. ledna 1946 umírá.