Julien Freund

Julien Freund (25. ledna 1921, Henridorff - 10. září 1993, Štrasburk) byl francouzský politický myslitel, žák Carla Schmitta.

Jako nejstarší z celkem šesti dětí byl nucen po brzké smrti svého otce v roce 1936 zanechat studií a nastoupit do práce jako úředník, aby se postaral o rodinu. Když byla Francie napadena Německem a vypukla druhá světová válka, narukoval do armády, zúčastnil se obranných bojů, byl zajat, podařilo se mu ale uprchnout a proniknout na jih do svobodné zóny. Zde posléze působil na univerzitě v Clermont-Ferrand, kde dokončil doktorát z filosofie a navázal spolupráci s Koordinačním výborem odbojových aktivit Henryho Frenaye.

V roce 1942 byl zatčen, uvězněn spolu s několika dalšími odbojáři, mimo jiné s francouzským filosofem Emanuelem Mounierem. V roce 1944 se mu v pevnosti Sisteron, kde byl vězněn, podařilo zorganizovat úspěšný útěk a posléze se mu podařilo připojit k makistickému hnutí na jihovýchodě Francie. Partyzánska zkušenost se pro něj stala, jak později v několika rozhovorech sám přiznal, klíčovou událostí, jaká ovlivnila především Freundovo ústřední dílo L´Essence de Politique.

Mimo politické filosofie se Freund věnoval především sociologii. Nutno dodat, že na něj měl vliv především Vilfredo Pareto a jeho teorie elit, či Georg Simmel a sociologie každodennosti. Famózní se stala jeho shrnující práce o díle Maxe Webera Études sur Max Weber. Mimo jiné je autorem obsáhlé biografie o Georgesi Sorelovi (Georges Sorel. Eine geistige Biographie), několika prací, věnujících se sociologii konfliktu a řady dalších publikací, odborných článků a příspěvků do sborníků, jejichž celkový počet by vydal několik desítek knih.

Myšlenky Juliena Freunda nalezly zejména v 70. letech nadšené posluchače především v řadách francouzské Nouvelle Droite. Jeho apoteóza vlády, která stane nad ekonomickými spory, které jsou považovány za základní zdroj konfliktů, se nese přesně v duchu antimodernistických výpadů „novopravicových“ autorů, toužících překonat dichotomii kapitalismus-socialismus, která je napadána jako jedna a táž mince materialistického myšlení. Rovněž Alain de Benoist, přední představitel myšlenkového studia GRECE, který pranýřuje veškeré představy, založené na víře, že „existuje jediné a zevšeobecňující řešení všech politických, společenských a mravních jevů“ nachází ve Freundovi vynikající zdroj pro své texty, kde označuje potřebu překonat univerzalismus moderny „tisícerým svítáním“, rozvíjením od moderny osvobozených suverénních prostorů. sám profesor Freund určitý čas zasedal ve „vydavatelském kruhu“ revue Nouvelle École, vydávané právě grecistickým jádrem.