| Metapedia Fundraiser 2018: The Internet is the foremost field in the metapolitical battle of our time. Help us hold down the front. | |||
| |||
Josef Bryks
Josef Bryks (narozen 18. března 1916 - zemřel 12. srpna 1957) byl český voják a letec, hrdina československého protinacistického odboje a oběť komunistického teroru.
Do druhé světové války
Josef Bryks se narodil v obci Lašťany jako sedmé z osmi dětí hanáckého rolníka Františka Brykse a jeho ženy Anny, rozené Nesvetrové. V červnu 1935 úspěšně odmaturoval na obchodní akademii v Olomouci a poté narukoval do přijímače Dragounského pluku 5 ve východoslovenských Košicích. V době stupňujícího se mezinárodního napětí se rozhodl pro dráhu vojáka z povolání. Nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Studoval na ní od října 1936 do srpna 1937, přičemž v průběhu studia přešel do jejího leteckého oddělení. Po vyřazení v hodnosti poručíka letectva s kvalifikací leteckého pozorovatele pak následovalo přeřazení k 5. pozorovací letce v Olomouci. Pak prodělal pilotní výcvik a byl přiřazen k polní jednotce, jímž v jeho případě byla 33. stíhací letka, v době vrcholící mnichovské krize. U této letky, vyzbrojené stíhacími dvouplošníky Avia B-534, sbíral letecké zkušenosti až do březnové okupace.
2. světová válka
Za okupace se zapojil do organizace ilegálních odchodů letců do sousedního Polska a 18. dubna 1939 vstoupil do svazku manželského. Jeho vyvolenou se stala Marie Černá. Byla již těhotná, ale dítě, holčička, která se narodila 26. září 1939, zemřelo dva dny po porodu. 20. ledna 1940 se Josef Bryks vydal na dlouhou a dobrodružnou cestu do zahraničního odboje.
Přes Slovensko se nejprve dostal do Maďarska, kde však byl 26. ledna zatčen pro nedovolený přechod hranic a vězněn v Budapešti až do 4. dubna 1940. Maďaři ho eskortovali zpátky na Slovensko. Podařilo se mu však uprchnout a přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii se dostal do Francie. Dne 10. května 1940 byl přidělen k jednotce francouzských vzdušných sil pod jménem Andre Prix. Spád válečných událostí však byl natolik rychlý, že nestačil usednout do kabiny byť jen cvičného letounu. Již 27. června 1940 se na palubě jedné z evakuačních lodí dostal do Velké Británie.
Na Britských ostrovech byl na základně v Cosfordu přijat do služeb RAF a 4. srpna 1940 nastoupil v Duxfordu službu u nedávno založené 310. československé stíhací peruti. Ta však měla v té době pilotů takový nadbytek, že na přeškolování dalších nezbývala její výcviková kapacita. Proto byl 17. srpna 1940 přemístěn mezi některé civilní a logistické složky britského letectva. Důvodem byl patrně fakt, že ze střední školy uměl perfektně anglicky, takže mu spolupráce s britskými piloty nedělala potíže. V dubnu 1941 nastoupil k 242. stíhací peruti, operující na stíhacích letounech Hurricane Mk.IIB, se kterou se účastnil leteckých akcí nad okupovanou západní Evropou. Při jedné z nich, podniknuté 17. června 1941, byl nad nepřátelským územím sestřelen a upadl do německého zajetí.
Jeho poslední bojová akce nesla název Circus 14. Celkem 23 dvoumotorových bombardovacích Blenheimů od 18., 105. a 110. perutě doprovázených devatenácti perutěmi Spitfirů a Hurricanů tehdy napadlo elektrárnu Choques poblíž severofrancouzského Lille. Jak na cestě tam, tak i při zpátečním letu na britskou formaci soustavně dorážely Messerschmitty Bf 109. Piloti Spitfirů a Hurricanů své svěřence sice bránili statečně a energicky, ale tvrdě za to zaplatili. Zatímco Němci ztratili jen tři stodevítky, Britové museli odepsat plných třináct svých stíhaček. Přemožitelem Bryksova Hurricanu byl Adolf Galand, který byl prakticky nejzkušenější stíhací pilot Luftwaffe. V 19:38 se hořící Hurricane zřítil k zemi v prostoru severozápadně od St. Omeru, za ním se na padáku snášel i lehce popálený pilot.
Seskokem na padáku a následným transportem do zajateckého tábora však Bryksova dobrodružství zdaleka nekončila. Před Němci zatajil svou pravou identitu a vydával se za britského pilota Josefa Rickse. Nestal se jen pasivním zajatcem a myšlenka na útěk jej neopustila snad ani na minutu. Pokusil se o něj pětkrát, ale ani jeden mu nevyšel, i když svobodu měl doslova na dosah - v jednom případě se dokonce neúspěšně pokusil uletět z německého letiště na noční stíhačce Messerschmitt Bf 109, v jiném se dostal až do Varšavy ke štábu polské Zemské armády (Armija Krajowa), odkud měl být dokonce letecky evakuován do Velké Británie. Podílel se i na přípravě známého Velkého útěku ze Saganu.
Jeho pravá identita vyšla najevo až po třech letech nešťastnou náhodou, když do tábora přišel z Británie doklad o jeho povýšení - s uvedením pravého jména a s poznámkou Czech. Podobně jako další zajatci pozitivně identifikovaní jako Češi, byl pak v srpnu 1944 převezen na pražské gestapo, kde byl obviněn z velezrady. Následně byl poslán do nechvalně známého Colditzova vězení blízko Lipska, kde strávil zbytek války a v dubnu 1945 se dočkal osvobození.
Po válce
Za své velmi statečné chování v německém zajetí byl po zásluze vyznamenán Řádem britského impéria (Member of the British Empire). Kromě toho obdržel Československý válečný kříž (postupně celkem třikrát), Československou medaili Za chrabrost (dvakrát), Československou medaili Za zásluhy I. st, Pamětní medaili čs. zahraniční armády (se štítky F a VB), britskou The 1939-1945 Star, Air Crew Europe Star, War Medal.
Týden po skončení druhé světové války se Josef Bryks setkal s Trudie Dellerovou, se kterou se seznámil tři týdny před svým sestřelením a po celou dobu svého věznění si s ní dopisoval. 18. července 1945 se s ni oženil (jeho první žena kolaborovala s nacisty a na konci války buď byla otrávena, nebo spáchala sebevraždu). Na začátku října dostal Josef Bryks, který se v Anglii zotavovat ze čtyřletých útrap a zranění, rozkaz hlásit se na vojenském velitelství pluku v Praze. K aktivnímu létáni se již vrátit, vzhledem ke svým zraněním, nemohl a tak se stal učitelem angličtiny a teorie létání na Leteckém učilišti v Olomouci. V následujícím roce se rodině Bryksových narodila dcera Sonia a v Anglii byl natočen první britský film o válečných zajatcích Srdce v zajetí inspirovaný dramatickým příběhem Josefa Brykse v zajateckých táborech.
Po únorových událostech roku 1948 byl poslán na dovolenou a posléze do zálohy pro politickou nespolehlivost. V květnu byl zatčen ve svém olomouckém bytě v souvislosti s prozrazeným a vyprovokovaným útěkem generála Karla Janouška. Během pobytu ve vězení a čekání na soud jeho manželka s malou Soniou dostala povolení k vystěhování do Velké Británie. V procesu, konaném od 14. do 16. června 1948 před Vrchním vojenským soudem v Praze, vzhledem k tomu, že komunisté ještě neměli pod kontrolou celou justici, byl Josef Bryks zproštěn obžaloby. Bylo to však jen zdánlivé vítězství - po odvolání zasáhl Státní soud a poslal Brykse na deset let do vězení. Jeho manželka, která byla s dítětem bez prostředků, psala zoufalé dopisy generálnímu tajemníkovi Slánskému a dalším, o nichž si myslela, že se jejich srdce dokážou obměkčit. Zbytečně.
Ve vězení
Degradovaný major Josef Bryks si od 26. února 1949 odpykával trest v plzeňské věznici na Borech a nepřestával pomýšlet na útěk. Po odhalení pokusu o útěk, který byl možná vyprovokován, byl v monstrprocesu odsouzen k 20 rokům těžkého žaláře. Brány věznice měl opustit až v roce 1978.
V roce 1952 vyplňoval vězeň číslo 868 (Josef Bryks) v leopoldovské věznici obsáhlý dotazník. Do kolonky ‘Jaké neúspěchy a zklamání jste měl?’ napsal: “Za dobro a obětavost pro člověka a falešné pochopení jsem již nevinně přes devět let v žaláři a zklamání jsem se dožil v přílišném přeceňování české duše.” Posléze vystřídal mnoho věznic, až se dostal do jáchymovských dolů. Josef Bryks nikdy nepatřil k vzorným vězňům. Neustále válčil s dozorci, neustále měl nějaké disciplinární tresty. Později se jeho postoj trochu změnil. Přestal bojovat s dozorci a začal plnit a i překračovat pracovní normy. Tato změna je ale jen zdánlivá. V této době dostávali vězni za svou práci ještě peníze a on z těchto peněz podporoval svého starého a nemocného otce a svou manželku a malou dcerku žijící ve Velké Británii. Později se předpisy změnily a bylo mu sděleno, že z těchto peněz nemůže podporovat své blízké a už vůbec ne ty blízké, kteří žijí v kapitalistické cizině. Josef Bryks zemřel na infarkt ve vězeňské nemocnici uranového dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří na Jáchymovsku v noci z 11. na 12. srpna 1957. Ráno, když tělo Josefa Brykse odváželi z vězení, tak všichni, ať to byli vězni kriminální či političtí, stáli v pozoru. Jeho ostatky nebyly rodině vydány z důvodu rozsáhlé a nebezpečné trestné činnosti, které se dopustil před svým zatčením i ve výkonu trestu.
Josef Bryks se dožil pouhých 41 let. Sečteme-li roky strávené v německém zajetí a v komunistickém vězení, strávil Josef Bryks celkem 13 roků svého nedlouhého života za ostnatým drátem. Absurditu celého příběhu dokládá i skutečnost, že o muži, o kterém byl natočen ve Velké Británii celovečerní film, ani nemůžeme říct, kde je pohřben. Jeho popel leží někde na neoznačeném místě vězeňského hřbitova na Jáchymovsku.
Josef Bryks byl v roce 1991 povýšen in memoriam na plukovníka.a 28. října roku 2006 mu byl in memoriam propůjčen Řád bílého lva vojenské skupiny za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost, který z rukou prezidenta republiky přebírala jeho manželka Trudie Bryksová. Na druhou stranu je ostudou našeho soudnictví, že Josef Bryks byl plně rehabilitován až 27. dubna roku 2006.
Prokletí Josefa Brykse pokračuje i po smrti. V roce 2002 při povodních skončil Bryksův soudní spis, jenž byl uložen ve spisovně pražského městského soudu v Praze-Troji, pod vodou. Spis je zmrazen a čeká na rozmrazení aby mohl být rekonstruován. Toto může trvat i deset patnáct let. A to je ta lepší varianta. Podle té horší je nenávratně zničen.
