Josef Šnejdárek

Z Metapedia

Přejít na: navigace, hledání

Josef Šnejdárek (2. dubna 1875, Napajedla - 13. května 1945, Casablanca) byl český voják, armádní generál, francouzský legionář, účastník Sedmidenní války o Těšínsko a bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad, zemský vojenský velitel v Košicích (1925-1932) a zemský vojenský velitel v Bratislavě (1932-1935)

Do vzniku Československa

Josef Šnejdárek se narodil v mlynářské rodině. Matka zemřela v roce 1876 a otec malého Josefa nechal u prarodičů a vydal se po Evropě. Toulavou povahu zdědil i jeho syn. Již v patnácti opustil Jičín, kde žil, a vydal se do Cařihradu. Jeho cesta skončila po vyčerpání finančních prostředků v Terstu. V červnu 1895 vstoupil do kadetní školy, gymnázium nedokončil díky své cestě do Cařihradu. V kadetce Šnejdárek vynikal především v šermu, hodinách taktiky, vojenských dějinách a společenských vědách. Díky výborným studijním výsledkům obdržel lukrativní umístění v hodnosti kadeta jako důstojnický zástupce v Budapešti. Zde setrval jen chvíli a 1. listopadu 1896 získal mimořádný důstojnický patent a jako poručík nastoupil službu v Insbrucku. Vojenská služba v míru však byla horkokrevnému Šnejdárkovi málo. V létě 1896 během dovolené se přidal k turecké armádě a zúčastnil se s ní obrany Prevezzy před řeckými vojsky. V říjnu téhož roku byl pensionován. Finančně zabezpečen po matce se vydal na cesty. Za dva roky stačil navštívit Tripolis, Tunis, Dakar a dostal se i na pobřeží Guineje. Zde se rozhodl pokračovat ve vojenské kariéře. Vstoupil do francouzské cizinecké legie. Mohl sice použít svého důstojnického patentu, ale raději začal jako prostý vojín. V legiích byl po základním výcviku převelen k jízdní rotě střelců. V roce 1905 získal francouzské občanství. Po absolvování ročního kurzu nastoupil jako poručík francouzské armády ve městě Ghardaji na úpatí Atlasu. Po dvou letech náročné služby skládající se především z bojů se vzbouřenými kmeny byl povýšen do hodnosti nadporučíka. V roce 1912 poznal v severní Africe Cathérine Constantienovou - dceru místního francouzského usedlíka a s ní se oženil. Po vypuknutí světové války se sám přihlásil na frontu a jako zástupce velitele roty se zúčastnil bitev na Marně a Aisně. Za statečnost byl přímo na bojišti povýšen do hodnosti kapitána. Krátce nato byl vyznamenán Válečným křížem a rytířským křížem Řádu čestné legie. Koncem roku 1917 byl přidělen Šnejdárek k dispozici vrchnímu veliteli československé zahraniční armády generálu Maurice Janinovi. Jeho práce spočívala v hledání nových vojáků z řad zajatců. Po skončení války se vrátil do Československa jako francouzský občan.

Důstojníkem československé armády

V propůjčené hodnosti podplukovníka vykonával funkci vojenského inspektora na Těšínsku. Po obsazení Těšínska polskou armádou roku 1919 se Šnejdárek stal osobou, která měla Těšínsko zachránit. Nejprve vyzval polského velitele Latinika k vyklizení celého obsazeného území. Po tomto ultimátu začal pochod vojsk na Těšín. Nezkušené polské vojsko se po postupu několika československých praporů začalo stahovat k Visle. Poslední dva lednové dny došlo k bojům o Skoczów. Jen jediný den chyběl našemu vojsku k dosáhnutí Visly a tím i obsazení těšínského knížectví. Vojenská akce byla na nátlak spojenců zastavena. Skvěle si Šnejdárek vedl i při boji s maďarskými bolševiky, kdy jako plukovník převzal velení 2. pěší divize. V této demoralizované jednotce udělal několik změn a z ustupující divize se stala divize, která několika překvapujícími útoky dobyla Banskou Štiavnici a vytlačila bolševiky až na okraj Levic. Levicový duch zachvátil i pražskou vojenskou posádku. Proto byl do čela Velké Prahy postaven právě Šnejdárek a energetickým postupem zavedl pořádek. V roce 1920 mu byla propůjčena generálská hodnost. Poté působil jako velitel pěší divize v Trnavě, pak pěší divize v Olomouci a roku 1924 divize košické. Roku 1932 se stal již jako občan ČSR zemským vojenským velitelem v Bratislavě. Pravděpodobně na příkaz náčelníka Hlavního štábu Ludvíka Krejčího byl podán Šnejdárkovi 11. října 1935 návrh na přeložení do zálohy. To zvedlo velikou nevoli u poslanců a senátorů. Z pensionování se stala politická kauza, kterou ukončil kompromisem Masaryk. Šnejdárek byl přeložen o půl roku později, kdy již dosáhl nejvyšší finanční zaopatření. Po pensionování žil v Bratislavě. V době ohrožení republiky se opět hlásil do služby. Po Mnichovu byl postaven do čela paramilitárních Národních střeleckých gard. Po okupaci odešel do Francie. Po vypuknutí války se dobrovolně přihlásil k československému odboji. Jako vojákovi s nejvyšší hodností by mu měla být svěřena významná funkce, což mladší generace nerespektovala. Pád Francie donutil generála k odchodu do severní Afriky. Dne 13. května 1945 generál Josef Šnejdárek umírá. Jeho ostatky byly po padesáti letech uloženy do rodinné hrobky v Napajedlích.

Osobní nástroje