Jan Bervida

Ing. Jan Bervida (04.09. 1893, Radkov, okres Tábor - 26.01. 1962, New York, USA).

Ministr československého civilního letectví (služební titul: Vrchní ministerský komisař ve výkonnú službě ministra civilního dopravního letectva) 1929 - 1938. Poté, 1945 - 1948, náměstek ministra dopravy, sekční šéf civilního letectví. V roce 1948 odešel do USA, kde pracoval do své smrti jako vedoucí pracovník ICAO (International Civilian Airways Organisation) v New Yorku. Poradce CIA v otázkách operací namířených proti komunistické ČSR.

Mladá léta

Po složení maturity v Táboře v roce 1913, odchází do Prahy, kde studuje na ČVUT. V roce 1914 vypukla I. světová. Bervida nastupuje, coby "jednoroční dobrovolník" na východní frontu v hodnosti kadeta aspiranta. Dne 27.05. 1915 se dostává do ruského zajetí. V roce 1918 vstupuje do legií. Přes Vladivostok a USA se vrací do ČSR. Po návratu je povýšen na nadporučíka v záloze a vystupuje z armády. V Praze dodělává ČVUT (obor strojnictví a letecká technika) a získává akademický titul "Ing." Po studiích nastupuje do leteckých závodů ČKD - Letňany u Prahy. V roce 1925 se seznamuje s "obuvnickým králem" Tomášem Baťou. To má zásadní vliv na jeho další životní kariéru.

Ministerstvo veřejných prací

V roce 1926 vede Tomáš Baťa pravidelné konsultace s tehdejším ministrem veřejných prací Ing. Václavem Roubíkem. Doporučuje Ing. Jana Bervidu do služeb ministerstva v oboru letectví. 01.07. 1927 podepisuje Ing. Bervida s ministerstvem veřejných prací pracovní smlouvu a je zařazen jako "technický komisař letecké výkonné služby". Při této příležitosti je rovněž povýšen na kapitána v záloze. Dne 20. srpna 1929 je jmenován "Vrchním ministerským komisařem ve výkonné službě ministra civilního dopravního letectva". Tím se prakticky stává ministrem civilního letectva bez ministerstva. Šéfem československého nevojenského letectví zůstává a ž do okupace ČSR 1939. V době akutního ohrožení republiky v roce 1938 mu byla údajně presidentem Benešem propůjčena hodnost brigádního generála v záloze. V análech francouzského ministerstva obrany v Paříži je v letech 1938-39 veden jako armádní generál (général d'armée). V letech 1926-38 byl Ing. Jan Bervida jmenován prostředníkem (servir d'intermédiaire) mezi Francouzskou vojenskou misí a vládou ČSR.

Doba okupace 1939 - 1945

Nacističtí okupanti Ing. Jana Bervidu okamžitě suspensovali. Ačkoli byl vynikajícím světovým odborníkem v oboru civilního letectví, přitížila mu jeho účast v Masarykových legiích v Rusku. Legináři nesměli v protektorátu zastávat žádné vysoké státní funkce. Existují názory, že hlavním důvodem suspenze, byly jeho úzké styky s francouzskými vládními činiteli a obavy nacistů z možné špináže pro západní spojence. Propuštěcí listina však hovoří pouze o jeho účasti v Masarykových legiích. V letech 1939-45 byl několikrát zatčen a podroben výslechům na gestapu. V posledních měsících války byl dokonce obviněn ze spolupráce s londýnskou exilovou vládou, avšak k procesu do 09.05. 1945 nedošlo.

Doba poválečná

Po květnu 1945 bylo Ministerstvo veřejných prací zrušeno a nahrazeno Ministerstvem dopravy. Ing. Jan Bervida se stává náměstkem ministra dopravy. Je sekčním šéfem civilní letecké dopravy. Současně je jmenován vice presidentem ICAO. Komunistický ministr vnitra Václav Nosek ruší platnost Bervidova cestovního pasu. Několik dní před komunistickým pučem v únoru 1948, přistává vrtulník americké armády USAF v hraniční oblati mezi ČSR a Bavorskem. Nakládá Ing. Bervidu s jeho rodinou do vrtulníku a převáží je do americké okupační zóny Německa.

Pobyt v USA

Bervidové emigrují do USA. V době 1948-61 pracuje Ing. Bervida v centrále ICAO v New Yorku. Působí rovněž v předsednictvu Rady svobodného Československa (Council of Free Czechoslovakia). Těsně spolupracuje, jako poradce, s americkou CIA při jejích aktivitách na území ČSR. Za pomoci svěho bratra Adolfa Bervidy (Kutnohorsko) pomáhá vytvářet širokou informační síť a organizovat tzv. "balonové akce". Ing. Jan Bervida umírá 1962 v New Yorku.

Reference

• Bervida, Jan / Jaroslav Fajfr: "Naše křídla", Praha 1939.
• Doubek, Oldřich: "Ikarové bez legend a bájí", Praha 1986.
• Mejstřík, Jiří: "Češi ve světě. Lexikon krajanů, kteří se ve světě neztratili", ISBN 80-242-0311-1, Praha 2002.
• Pejskar, Jožka: "Poslední pocta", heslo Jan Bervida, ISBN 3857785, Maryland, USA 1989.

Archívy

• Archív Ministerstva obrany ČR (reg. mimořádná opatření 1938).
• Archiv Nationales de Paris (Musée de l'Histoire de France, 1918-38).
• British Museum London (The World War II.)

Tisk

• Berwid-Buquoy, Jan: "60. let zahájení leteckého provozu na letišti Tábor-Čápův dvůr" (Info-leták), Tábor 2006.
• Řezáč, Václav: "Letadla vzlétají z 'Čápáku' již šedesát let", týdeník "Palcát", 28.06. 2006.
• Šatrová, Alena: "Prastrýc Jana Berwidy-Buquoye miloval aera", TL, 27.06. 2006.