Howard Phillips Lovecraft

H. P. Lovecraft

Howard Phillips Lovecraft (20. srpna 1890 – 15. března 1937) byl americký básník a autor fantasy, scifi a především hororů.

Život

Budoucí spisovatel horrorů spatřil poprvé světlo světa 20. srpna 1890 v Providence na Rhode Islandu. Jeho otec, Winfield Scott Lovecraft, zemřel v ústavu pro choromyslné následkem pokročilé progresivní paralýzy o osm let později. Howard dále vyrůstal v péči mírně neurotické matky Sarah Susan Phillipsové. Na jeho výchovu měly nezanedbatelný vliv dvě neprovdané tety z matčiny strany, a zejména dědeček Whipple van Buren Phillips. Na utváření Lovecraftovy osobnosti se bezpochyby stejnou měrou podepsaly jak genetické zatížení, tak konzervativní prostředí.

Coby potomek dvou anglických koloniálních rodin se Lovecraft cítil více Britem než Američanem, existenci USA uznával jen pro forma a tvrdošíjně se prohlašoval za loajálního poddaného Jeho britského Veličenstva krále. Příbuzní nepředpokládali, že by gentleman Lovecraft měl někdy mít nějaké placené zaměstnání, a podřídili tomu jeho výchovu. On sám o ně později nikdy ani vážně neusiloval. Žil z malého příjmu ze zděděného majetku, ovšem mezi jeho vlastnosti patřila i schopnost žít přiměřeně možnostem. Studium astronomie, jímž se pod vlivem děl svého dědečka zabýval od mládí, a posléze i svou pozdější literární činnost chápal spíše jako koníčka.

Většinu času Lovecraft obětoval ve prospěch nevýdělečné činnosti pro amatérské literární spolky. Vedl též rozsáhlou korespondenci. Přátelům, mezi něž patřila celá řada autorů horrorů, fantasy a sci–fi příběhů, například duchovní otec barbara Conana, sebevrah Robert Howard, autor literární předlohy Hitchockova thrilleru Psycho Robert Bloch či Ray Bradbury, psal mnohastránkové dopisy. Lovecraftova epistolografická pozůstalost čítá desetitisíce položek. V souladu se svým gentlemanstvím pokládal za nemožné nejenom neodpovědět na jakýkoli dopis od kohokoli, ale i odpovědět příliš stručně.

Postupem doby se ovšem Lovecraft v důsledku své horšící se finanční situace po nějaké práci poohlédnout musel. Věnoval se publicistice, kritice a psaní na objednávku. Vlastní tvorba u něho byla až na posledním místě, tudíž po sobě zanechal poměrně málo – okolo šedesáti povídek a dva krátké romány.

Lovecraft žil jako zapřisáhlý starý mládenec. Příbuzní mu zřejmě vštípili fixní ideu o jeho fyzické nepřitažlivosti, takže v ni nakonec sám uvěřil. Styk s opačným pohlavím měl proto téměř nulový a později se dokonce vynořily jinak neopodstatněné domněnky o jeho homosexualitě. Dvouleté manželství, ukončené rozvodem v roce 1926, pro něho neznamenalo víc než pouhou epizodu. Sňatek uzavřel roku 1924 s rozvedenou ukrajinskou Židovkou, o sedm let starší Soňou Šifirkin Haft–Greenovou (jejíž první manžel, ruský Žid, si v Americe začal říkat Greene), dámou energickou a podnikavou. Lovecraft se za ní nejprve přestěhoval do New Yorku, kde měla vlastní podnik coby návrhářka dámských klobouků. Když si však chtěla otevřít další v Providenci, kam se Lovecraft mezitím vrátil, narazila na odpor manžela i jeho tet – bylo pro ně nemyslitelné, aby manželka gentlemana provozovala své obchody ve městě, kde sídlí její muž. Život „nicnedělající aristokratické choti“ Soňu zjevně omrzel a tato okolnost představovala hlavní příčinu jejího rozchodu s Lovecraftem. Ten už natrvalo zůstal v Providenci a i nadále se věnoval psaní. Zemřel 13. 3. 1937 na vleklou ledvinovou chorobu a rakovinu žaludku.

Názory

Lovecraft podléhal „nejhorším předsudkům imperiálního ostrovanství“ (Josef Škvorecký). Konzervativní spisovatel, který se mimo jiné zabýval třeba i výzkumem novoanglického koloniálního folklóru a jehož světonázorovou orientaci ovlivňovali myslitelé typu Friedricha Nietzscheho, Oswalda Spenglera, Arthura de Gobineau či Houstona Stewarta Chamberlaina, byl později propagandisticky ocejchován jako xenofob, antisemita a rasista.

Lovecraftovo vidění světa, které se jako příslovečná červená nit vine napříč nejen jeho dopisy, ale i takřka celým dílem, spočívá v představě nutnosti ubránit tradiční společnost a její hodnoty před rozkladnými vlivy moderního světa, a to i na základě kulturní a rasové segregace. Podle názoru některých pisatelů se Lovecraft, nadto ještě zdůrazňující sociální a kulturní převahu árijské rasy, názorově blíží Juliu Evolovi či Renému Guénonovi. Lovecraft obdivoval fašistické vůdce, především Mussoliniho, s uznáním pohlížel i na Hitlera a (zdánlivě nepochopitelně) také na Stalina.

V této souvislosti je ovšem pozoruhodné, že „rasista“ Lovecraft se obklopil řadou židovských přátel, s nimiž úzce spolupracoval. A nejen to – oženil se s Židovkou, a to i přes kategorický nesouhlas svých tet, jimž se taková „rasová mesaliance“ ani trochu nezamlouvala. Jeho bývalá žena na něj až do své smrti vzpomínala v dobrém, stejně jako rostoucí okruh přátel a obdivovatelů, což svědčí o tom, že v osobním životě Lovecraft do žádných krajností nezacházel. Na sklonku života navíc, podle všeho ovlivněn událostmi v Evropě, své názory poněkud korigoval a některé nejextrémnější zcela zavrhl. Stal se dokonce přívržencem politiky Franklina Delano Roosevelta.

Dílo

„Nejstarší a nejsilnější emocí lidstva je strach“, tvrdil Lovecraft a zmíněnému fenoménu podřídil celou svou tvorbu. Ta se však za jeho života přílišného uznání nedočkala. Lovecraftovy prózy skončily roztroušeny v různých tematicky zaměřených časopisech a knižně byly vydávány až po druhé světové válce, kdy posmrtně získal literární proslulost i jejich autor a pevně si vydobyl čestné místo mezi spisovateli horrorů. Pozdější edice jeho děl doprovázel ilustracemi mimo jiné švýcarský výtvarník Hans Ruedi Giger.

V Lovecraftově díle se značně odráží autorova konzervativní rigidita i staromládenectví, a to absencí jakéhokoli náznaku humoru a stejně tak i femininního elementu. Spisovatel značně těží z nadpřirozena, i když některé popisované jevy nakonec vysvětluje logicky a rozumově. Především se však s nonšalancí pohybuje ve světě hrůz a morbidity. Jeho hrdiny představují vyšinutá, podivínská a delirantní individua, často narkomani nebo pomatenci.

K nejznámějším Lovecraftovým povídkám patří Šepot ve tmě, v níž jsou lidé vystaveni útoku démonů z kosmu, obludných prvotních bytostí z planety Yuggoth. Barva z vesmíru pak znamená svéráznou a mimořádně odpudivou studii účinků nemocí z ozáření a jedna z jeho vůbec nejzdařilejších próz, Skrytý běs, líčí děsivý úpadek od světa izolovaných jedinců, nepředstavitelnou degradaci, vrcholící přeměnou ve zvířecí bytosti, holdující kanibalismu a lovu lidí. Román V horách šílenství pak tematicky navazuje na neméně úděsně působící Poeovo dílo Dobrodružství Arthura Gordona Pyma.

V souladu s dekadentní manýrou si Lovecraft libuje v mystifikacích. Vymýšlí si města (Arkham) i instituce (Miskatonická univerzita), mezi skutečnými tituly s oblibou cituje fiktivní díla, na prvním místě tajemnou „knihu mrtvých jmen“ – Necronomicon šíleného Araba Abdulaha Al–Hazreda.

Mýtus Cthulhu

Zcela originální prvek Lovecraftovy tvorby, s Necronomiconem úzce související, představuje „mýtus Cthulhu“. Jde o bizarní mytologii, organicky začleněnou do jinak celkem reálného světa, která znamená obdobu biblického „pádu andělů“. Lovecraft sám říká, že veškeré povídky založil na „legendě, že naši Zemi kdysi obývaly jiné bytosti, které se však oddávaly černé magii, a proto ztratily domovské právo a byly ze země vyhnány. Žijí však někde mimo náš prostor a jsou kdykoli připraveny Země se opět zmocnit.“ Některým z démonů vesmírného zla z planety Yuggoth (což byl Lovecraftův název pro Pluta), se dostalo i obskurně znějících jmen, jako Nyarlathotep, Azathoth, Yog–Sothoth, Shub–Niggurath či Tsathoggua.