Hej, Slované

Hej, Slované je píseň, označovaná za hymnu slovanských národů. Za státní hymnu dnes slouží pouze v Polsku, a to ještě v upravené, polské verzi.

Text "Hej, Slované" napsal na tradiční polský nápěv slovenský evangelický kněz Samuel Tomášik v roce 1834. Na Všeslovanském sjezdu v Praze v roce 1848 byla skladba "Hej, Slované" prezentována a přijata jako hymna všech Slovanů.

Text pod původním názvem "Pieśń Legionów Polskich" ("Píseň polských legií") napsal Józef Wybicki v Itálii v roce 1797. Věnoval ji veliteli polských legií bojujících za tehdy nesamostatné Polsko, Henryku Dombrovskému, odtud také dnešní oficiální název "Mazurek Dąbrowskiego" ("Mazurka Dombrovského"). Většina lidí si však skladbu zná podle jejího prvního verše "Jeszcze Polska nie zginęła" ("Ještě Polsko nezemřelo"). S tímto textem se skladba stala v roce 1926 národní hymnou Polské republiky.

V roce 1945 s textem "Hej, Slované" užívaným v příslušných jazykových verzích (tj. srbsky, chorvatsky, slovinsky a makedonsky) se píseň stala též hymnou socialistické Jugoslávie. Po rozpadu Jugoslávie zůstala skladba hymnou Srbska a Černé Hory, již pouze v srbské verzi.

Český text

Hej, Slované

Hej Slované, ještě naše slovanská řeč žije,

pokud naše věrné srdce pro náš národ bije.

Žije, žije duch slovanský, bude žít na věky.

Hrom a peklo, marné vaše, proti nám jsou vzteky.

Jazyka dar svěřil nám Bůh, Bůh náš hromovládný.

Nesmí nám ho tedy vyrvat na tom světě žádný.

I nechať je tolik lidí, kolik čertů v světě.

Bůh je s námi, kdo proti nám, toho Perun smete.

I nechať se též nad námi, hrozná bouře vznese.

Skála puká, dub se láme. Země ať se třese!

My stojíme stále pevně, jako stěny hradné.

Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně...

Externí odkazy

• [1] Texty v dalších jazycích a ukázka v MP3