Goracij Osipovič Gincburg

Goracij Osipovič baron Gincburg (1833–1909) byl příslušník vlivné židovské rodiny finančníků a průmyslníků usazené v Rusku, syn Osipa Gabrieloviče (Jevzela) Gizburga (1812–1878), který získal dědičný titul barona a mimo jiné založil bankovní dům.

Goracij Gincburg byl šéfem petrohradské filiálky této banky a v letech 1896–1909 ředitelem Lenské společnosti pro rýžování zlata, jež smutně proslula podmínkami, za jakých zde byli ruští dělníci nuceni pracovat, nadto šizeni a okrádáni. Goracij Gincburg se stavěl do role filantropa hájícího práva Židů v carském Rusku, přičemž však svým vlivem i finančními prostředky podporoval anarcho–socialisty usilující o zničení monarchie. Gincburg různými prostředky podporoval nepokoje, které začaly v říjnu 1905 po vyhlášení carského Manifestu o svobodách a zavedení parlametního způsobu vlády. Tehdy radikální skupiny židovských socialistů na mnoha místech organizovaně a soustavně napadaly manifestační průvody ruských občanů vyjadřujících svou podporu carovi. Tyto židovské bojůvky měly k dispozici větší počet střelných zbraní a trhavin (nakoupených v zahraničí a propašovaných do Ruska), tudíž se neobávaly napadat ani vojáky a policisty. Následkem toho byly krvavé střety Židů s Rusy, k největším došlo v Oděse a v Kyjevě.

Zdroje

Alexandr Isajevič Solženicyn, Dvě stě let pospolu 1., Dějiny rusko–židovských vztahů v letech 1795–1916, Praha 2004, zejm. s. 127, 237–138, 241, 247, 273.