Douglas Jerrold

Douglas Francis Jerrold (3. srpna 1893, Scarborough – 21. července 1964, Londýn) byl anglický spisovatel a novinář, účastník občanské války ve Španělsku

Život

Narodil se oblastnímu auditorovi Sidneymu Dominicovi Jerroldovi a jeho ženě Maud Frances Jerroldové, rozené Goodrickové. Již od počátku byl vychováván v duchu katolictví a glagstoniánského liberalismu. Jako stipendista na Westminsterské škole získal stipendium také na Oxfordu ke studiu moderní historie na New College. Zde také vydával časopis Oxford Fortnightly, který později, za pomoci Pollarda, přeměnil v New Oxford Review, vydávanou v Londýně, kam dojížděl o víkendech a prázdninách. Zde se také seznámil se začínajícími umělci – spisovatelem Hughem Kingsmillem (H. K. Lunnem), sochařem Jacobem Epsteinem, spisovatelem a vorticistickým umělcem P. Wyndhamem Lewisem a především básníkem a filozofem T. E. Hulmem – „antipacifistou, antiromantikem, antihumanistou“.

Jerrold nikdy neabsolvoval. Místo toho v srpnu 1914 opustil Oxford a vstoupil do armády. Sloužil u Královské námořní divize v Dardanelách a ve Francii, kde během útoku Hawkeova praporu u Beaucourt sur l’Arcre 13. listopadu 1916 „ucítil zásah“ a zjistil, že jeho levá ruka „visí kdesi“ za ním. Bolest jej nepřestala trápit po zbytek života. Po zotavení velel Divizní výcvikové škole pro důstojníky v Aldershotu. V letech 1918–20 pracoval na ministerstvu výživy, kde zefektivnil přídělový systém. Díky úspěšnému zvládnutí zkoušky se dostal na ministerstvo financí, kde setrval do roku 1923, což byl také poslední rok, kdy se objevil na volebním mítinku liberálů. Winston S. Churchill ho přiměl k napsání první knihy Královská námořní divize, výsledku Churchillovy touhy uvést na pravou míru to, co Jerrold označuje za „zločinné lži... které se uvádějí o Antverpách a Dardanelách“.

Tato kniha, na níž Jerrold pracoval v letech 1921–2, vyšla hned jak opustil ministerstvo financí, aby se stal vydavatelem. Mohl psát vždy až na sklonku dne, stráveného v City, kde jako ředitel Eyre & Spottiswoode (od roku 1929) pozvedl úroveň tohoto nakladatelství a roku 1945 se stal jeho předsedou. K tomu byl ještě v letech 1931–6 redaktorem konzervativní English Review a roku 1937, na návrh historika sira Charlese Petrieho, spolu s několika dalšími „založil náš malý výbor pro studium a výklad španělských událostí“ občanské války, jelikož v Británii docházelo k jejich zkreslení. V březnu 1937 Jerrold cestoval po území obsazeném nacionalisty a byl příjemně ohromen.

Během druhé světové války řídil Burns & Oates, po ní (1945–50) byl redaktorem New English Review, jež byla zaměřena na „přinášení měsíčních komentářů k současnému vývoji v politice, literatuře a umění“. Charles Petrie byl jejím šéfredaktorem, Hugh Kingsmill literárním redaktorem. Stejně jako Jerrold, oba do časopisu také sami přispívali. Krom jiných do něj psali i John Betjeman, Malcolm Muggeridge, William Glock a Algernon Cecil. Jerrold Cecila nejspíš ovlivnil při psaní značně konzervativního úvodníku k reedici Cecilova Metternicha.

Pomoc generálu Francovi

V pátek 10. července 1936 kontaktovali Jerrolda dva Španělé a požádali ho o dodání tří falešných turistů - muže a dvou blondýnek. Jerrold zavolal svému blízkému příteli kapitánu Hughovi Pollardovi z Fernhurstu, vojákovi, dobrodruhovi, novináři a expertovi na ruční palné zbraně, který mimo jiné ovládal i španělštinu, a konzultoval s ním nastalou situaci. Pollard byl natolik zaujat, že pozval londýnské trio na čaj. Jerrold měl o celé záležitosti své pochybnosti, proto požádal Pollarda, aby byl ozbrojen. Jednou z blondýnek byla Pollardova dcera Diana a druhou jeho zaměstnankyně Dorothy Watsonová. Druhého dne DH89 Dragon rapide G–ACYR, spolehlivé dvoumotorové letadlo společnosti Olley Air pilotované kapitánem Bebbem – nic netušícím o tajném poslání pasažérů – vzlétlo z Croydonu a mířilo do Las Palmas na Kanárských ostrovech, kde přistálo 14. července. Zpět se vracelo 18. července, ale nikoli s Angličany, kteří se tajně vrátili zpět lodí, ale generálem Franciscem Francem na palubě. Letadlo směřovalo do španělské části Maroka, kde již započalo povstání nacionalistické koalice. Trik s falešnými turisty uspěl.

Názory

Pro Jerrolda přežití společnosti závisí na její reakci na pokusy zničit ji ničivými světonázory – „pokrokářskými“, marxistickými, anarchistickými. Liberalismus podle něj není dost silný, aby jim mohl čelit, ale silná a o náboženství se opírající pravice ano. Své myšlenky více rozvádí ve třech svých dílech, jmenovitě v autobiografii Georgiánské dobrodružství (Georgian Adventure, 1937; přesný význam názvu znamená Dobrodružství z doby krále Jiřího), Potřeba svobody s podtitulem Poznámky o křesťanství a politice (The Necessity of Freedom, 1938) a Anglie: minulost, současnost a budoucnost (England: Past, Present and Future, 1950).

Jerrold, jehož pravicové přesvědčení a ostrý jazyk zmařily jeho naděje stát se parlamentním kandidátem konzervativců, v zásadě usiloval o obnovu křesťanského společenského řádu, který zdůrazňoval morálku a rodinu. „Svoboda, které požíváme a přejeme si zachovat, může přežít jen v uzavřeném hodnotovém systému. Můžeme být svobodnými občany v křesťanské společnosti, nebo se můžeme stát poslušnými chovanci sekularizované instituce. Žádná jiná možnost není.“

Jerrold žil v třicátých letech v Chislehurstu v Kentu, ale 21. července 1964 zemřel v Londýně. Jeho žena Eleanor, s níž neměl žádné děti, ho přežila.