Dělník (kniha)

Dělník (něm. Der Arbeiter, Herrschaft und Gestalt) je kniha německého spisovatele Ernsta Jüngera. Poprvé vyšla roku 1932.

Obsah

V Jüngerově ideovém systému čelní místo zaujímá válka jako hluboký metafyzický prožitek. První světová válka, podle Jüngera, uzavřela nenávratně určitou etapu dějin Německa i celé Evropy. Stalo se zřejmým, že minulost se už nevrátí a na výzvy současnosti nelze najít odpovědi ve starých doktrínách, ve starých ideálech, ve starém systému chování. Vítězství či porážka ve válce mají druhořadý význam; nejpodstatnější je to, že válka zrodila nový typ člověka – „člověka s kladivem v ruce“ – Dělníka. Velká válka znamenala definitivní konec éry rytířství a tradičních hrdinských hodnot. Lidský činitel v této válce byl zcela ovládnut technikou, válka se změnila ve střetnutí abstraktních vulkanických sil – nabrala aspekty práce. Dělník a Voják se stali jedním.

Podle Jüngera je dominující formou naší doby práce – proto se také postava Dělníka stane vzorcem – formou pro budoucí pokolení. Ale Jünger nepojímá práci povrchním, materialistickým způsobem – práce je pro Jüngera „každá tvůrčí činnost, směřovaná dodat světu formu“. Práce, to je afirmace síly a energie, to je výraz nové formy bytí. Věda, láska, umění, víra, kultura, válka – všechno je práce. Práce je také prostředkem, s jehož pomocí je současný svět ve stavu „totální mobilizace“. Svět, jaký nastal po první světové válce, se přeměnil v univerzální továrnu – v gigantickou „Kovárnu vulkánu“.

Podobně jako pojetí práce, termín „Dělník“ má u Jüngera úplně odlišný, hluboký, metafyzický význam. Jüngerův Dělník nemá nic společného s marxistickým pojetím „dělnické třídy“ či „proletariátu“. Pojímání Dělníka výlučně jako ekonomického výtvoru je příliš ohraničené a prozrazuje buržoazní úhel pohledu. Dělník nemůže být ztotožněn s „proletariátem“, Dělník totiž náleží ke všem třídám a nepatří k žádné. Dělník se projevuje svou „svobodou síly“, vyjadřovanou v Práci.

Antitezí Dělníka je buržoa. Je to zároveň určitý vzorec, který vystupuje v různých společenských třídách. Buržoa neuznává žádné metafyzické hodnoty, jedině utilitární. Chce brát od života co nejvíc a za to dávat co nejméně. Ale především se buržoa stará o svou bezpečnost. Je to typ člověka, který se bojí o vlastní život a není schopen historických činů. Buržoa jako ohni uniká vší tvůrčí činnosti, všem rozhodným činům. Válka, boj, láska, smrt – to jsou pro buržou „iracionální síly“, nepřátelské, nebezpečné. Buržoa a Dělník, to jsou dva protichůdné typy.

Dalším jevem, který s sebou přinesla Velká válka, je standardizace a uniformizace světa. První světová válka znamená konec individualistické éry a počátek éry kolektivistické. Jedinec – produkt osvícenecké filozofie – ustupuje své místo uniformizovaným masám. Pro Jüngera to není ani v nejmenším znakem dekadence, ale pozitivním činitelem a příslibem do budoucna. Standardizace a uniformizace světa, to je vstupní podmínka ke zničení typu Buržoy. Dělník musí tento proces uspíšit. Dělník se narodil jako výsledek smrti jednotlivce.

Podle Jüngera není pro člověka důležité ani štěstí, ani blahobyt, ale nalezení sama sebe prostřednictvím ztotožnění se s odpovídajícím typem – vzorcem – figurou. V budoucím společenství bude místo každého člověka určeno nikoli původem, bohatstvím či postavením, ale právě stupněm ztotožnění s typem Dělníka.

Dělník celý svůj život opírá o disciplínu – pro Dělníka jsou svoboda a poslušnost jedno. Svoboda, to je dobrovolné ztotožnění se s typem Dělníka. Svoboda je také nerozborně svázána s Prací. Být svobodným, to znamená účastnit se gigantického procesu Práce. Svoboda znamená „smysluplný život“, nikoli osvobození z omezení. Jünger rozhodně odmítá pro liberalismus typické negativní vymezení svobody jako útěku od omezení, závazků, odpovědnosti. Právě naopak – svoboda, to je dobrovolné přijetí obrovských úkolů, akceptace nelidské námahy a odříkání ve jménu realizace nejvyššího ideálu.

Současně s negací liberálního pojetí svobody Jünger kritizuje a odmítá také liberální koncepci státu s jejím „vrcholným“ výdobytkem spočívajícím v parlamentní demokracii. Proti demokratickému státu staví vizi Totálního státu – organického a trojdílného. Nejnižší rovinou tohoto Státu – jeho ekonomickou funkcí – je pasivní vyjádření typu Dělníka. Druhá rovina – čili administrativní a výchovná funkce – je aktivním vyjádřením typu Dělníka. Konečně rovina nejvyšší – reprezentující funkci suveréna Státu – je vyjádřením typu Dělníka v jeho čisté, metafyzické podstatě.

Obrovský rozvoj techniky, nástup nových technologií, nových způsobů výroby, to všechno znamená pro Jüngera důkaz zjevení „titánských sil“ v současném životě. Je to velký návrat Titánů, kdysi přemožených bohy, kteří se nyní – v epoše smrti bohů – vracejí, aby se pomstili. Titáni se vracejí v podobě nesmírné síly techniky. Ve střetu s těmito titánskými silami staré způsoby obrany, staré doktríny, staré základy prohrávají. Ovšem tato porážka může být přeměněna ve vítězství. Dělník, získávající dominanci nad silami techniky, je využije k posílení své síly a získá konečné vítězství nad typem Buržoy. Triumf Dělníka bude znamenat zároveň pád epochy západního nihilismu, zrozené buržoazním systémem, a začátek nové éry – Éry Dělníka.