Bitva u Bachmače

Z Metapedia

Přejít na: navigace, hledání

Bitva u Bachmače. U ukrajinského města Bachmač se ve dnech 7.-13.3.1918 vedla bitva mezi ustupujícími československými legiemi a německou armádou, která se pokoušela znemožnit odchod československých vojsk. Legionářům, na jejichž straně bojovaly i oddíly ukrajinských bolševiků, se podařilo několik dní úspěšně bránit bachmačský železniční uzel a úspěšně zajistit stažení svých jednotek.

Situace před bitvou

Koncem roku 1917 přestala východní fronta prakticky existovat a její uzavření potvrdila potom oficiálně uzavřená smlouva v Brest Litevsku ze 3. 3. 1918 mezi sovětskou vládou a zástupci Centrálních mocností.

V této rozbouřené době (propukající občanská válka, Ukrajina vyhlásila samostatnost…) se československé vojsko nacházelo na Ukrajině.

Němci a Rakušané v té době postupovali Ukrajinou velmi rychle a hrozilo, že československému armádnímu sboru odříznou cestu na východ. To by znamenalo zajetí našeho vojska, jehož příslušníci by byli jako bývalí vojáci rakousko-uherské armády vězněni nebo popravováni za velezradu. Československé vojsko, evakuující se z Ukrajiny, proto směřovalo k důležitému železničnímu uzlu k městečku Bachmač. K tomuto důležitému železničnímu uzlu postupovala rychle i část německých jednotek, a tak bylo nebezpečí obklíčení části československého armádního sboru, zejména jednotek 1. střelecké divize, velmi reálné.

Němci navíc měli od Ukrajinců i volnou trať Kyjev-Bachmač. Už 3. 3. 1918 Němci (část jednotek armády generála Linsingena) obsadili stanici Gomel, severně od Bachmače, odkud mohli celkem snadno zmíněný železniční uzel následně obsadit. Německé jednotky se nacházely již i na jihu od Bachmače. Síla německých jednotek nebyla ve zmatku, který na Ukrajině v tehdejších rozbouřených politických poměrech vládl, přesněji určitelná. Čechoslovákům bylo jen známo, že německo-rakouská armáda má celkově na Ukrajině cca 12 divizí.

Bachmač a železniční trojuhelník Kruta-Ična-Bachmač byly proto v té chvíli klíčovým místem pro zajištění bezpečného dokončení evakuace z Ukrajiny na východ. Proto jednotky 2. divize zaujaly obranu této oblasti do doby, než projede 1. divize. Boje u Bachmače, ukrajinského městečka, proběhly mezi 8. a 13. březnem 1918. Československá obrana Bachmače, která měla tehdy společnou sílu ani ne dvou pluků zde tedy měla čelit soustředěnému útoku nepřítele o síle armádního sboru, navíc vedeného ze dvou směrů.

Průběh bitvy

K prvním srážkám s Němci došlo 8. března 1918. Podařilo se je zastavit jen 55 verst (1 versta = 1067 m) severně od Bachmače na stanici Česnovka. Německé jednotky postupující od Kyjeva na východ zadrželi českoslovenští legionáři ve stanici Pliska, 24 verst od Bachmače.

Na obou směrech německého postupu propukly nové boje i 10. března 1918. Na západě Němci postoupili až 8 verst před Bachmač, kde narazili na odpor praporu 6. pluku vedeného kapitánem Ludvíkem Krejčím. Boje pokračovaly i 11. března, ale to už ešalony s vojáky 1. československé divize projely Bachmačem na východ. Pokus Němců proniknout od severu zlikvidovaly jednotky 4. pluku vedené poručíkem Stanislavem Čečkem. Poslední československý vlak opustil Bachmač 13. 3. 1918 a 14. března 1918 ve čtyři hodiny ráno do Bachmače vstoupila německá vojska.

V obraném ústupovém boji u Bachmače s několikanásobnou přesilou německých divizí padlo 45 československých legionářů (z toho 4 důstojníci), dalších 210 jich bylo zraněno (z toho 9 důstojníků) a 41 bylo nezvěstných (pravděpodobně také padli nebo byli nepřítelem po zajetí popraveni). Nepřítel během několikadenních bojů utrpěl ztráty mnohem citelnější, několik set padlých a raněných (v některých pramenech se uvádí až 300 padlých a několik set zraněných).

Zdárné dokončení operace obrany oblasti Bachmače bylo československým vítězstvím, neboť se podařilo ubránit evakuaci a v pořádku provést stažení československého armádního sboru z Ukrajiny na východ. V bojích u Bachmače došlo také poprvé k přímé součinnosti v boji mezi jednotkami 1. divize a 2. divize sboru. Zároveň tyto boje byly pro většinu částí 2. divize bojovým křtem, ve kterém se plně osvědčily.

Osobní nástroje