| Metapedia Fundraiser 2018: The Internet is the foremost field in the metapolitical battle of our time. Help us hold down the front. | |||
| |||
August Emil Fieldorf
August Emil Fieldorf (krycí jméno "Nil") (narozen 20. března 1895 v Krakově - zemřel 24. února 1953 ve Varšavě) byl polský voják, protinacistický a protikomunistický odbojář.
Ve věku 15 let vstoupil do paramilitární organizace Strzelec, v níž také dokončil poddůstojnickou školu. 6. srpna 1914 se přihlásil jako dobrovolník do I. Brygady Legionów (Brigády legií). Za tři roky získal hodnost seržanta. Ve stejném roce, tj. 1917, odmítl spolu s dalšími příslušníky I. Brigády legií složit přísahu císaři Vilémovi II., následně byl poslán na italskou frontu, kde v srpnu 1918 dezertoval a přihlásil se do Polskiej Organizacji Wojskowej (Polské vojenské organizace). Během polsko-bolševické války (1919-1921) se jako velitel roty účastnil osvobozování Daugavpilsu, Žitomiru a kyjevského tažení. Těsně před vypuknutím II. světové války byl v hodnosti podplukovníka jmenován velitelem 51. pluku pohraničních střelců.
Po nacisticko-bolševické invazi do Polska bojoval v 12. pěchotní divizi, která však byla 9. září 1939, poté, kdy německá armáda přivolala na pomoc tankovou divizi, poražena u Iłżi. Následně se v civilu probil do rodného Krakova, odkud se pokusil dostat do Francie. Na slovenských hranicích byl však v říjnu 1939 zatčen a internován. Několik týdnů na to z internačního tábora utekl a podařilo se mu dostat na západ, kde se přihlásil do vznikající polské armády. Ve Francii dokončil štábní kurz a získal hodnost plukovníka. V září 1940 byl jako první zástupce polské armády vyslán zpět do Polska. V červenci 1944 byl jmenován zástupcem velitele AK generála Leopolda Okulického. Krátce před porážkou Varšavského povstání získal hodnost brigádního generála a byl jmenován vrchním velitelem organizace NIE (Zkratka slova "Niepodległość" – Svrchovanost nebo také Svoboda), jejímž cílem bylo bojovat za svobodu Polska po příchodu Rudé armády, tedy v podmínkách ruské okupace. Dne 7. března 1945 jej pod jménem Walenty Gdanicki zatkla NKVD a nepoznán byl odeslán do pracovního tábora na Uralu. Po odpykání trestu se v říjnu 1947 vrátil pod falešným jménem do vlasti, kde žil střídavě ve Varšavě, Krakově a Lodži.
Na základě amnestie, kterou komunisté v roce 1947 zaručili členům AK beztrestnost, odhalil svou totožnost. 10. listopadu 1950 byl tzv. Úřadem bezpečnosti zatčen a odvezen do vězení ministerstva veřejné bezpečnosti. Ani mučením Fieldorfa nepřinutili ke spolupráci s Úřadem bezpečnosti. Odmítal komunistům sdělit jakékoliv informace. Následně byl prokurátorkou Helenou Wolińskou obviněn z údajné spolupráce s Němci. Soudce postupoval, jak měl – znal rozsudek ještě před zahájením procesu. A výrok vynesený 16. dubna 1952 zněl také, jak měl: trest smrti oběšením – podle čl. 1 dekretu ze dne 31. srpna 1944 o trestech pro fašisticko-hitlerovské zločince. Generál August Emil Fieldorf "Nil", velký bojovník za svobodu Polska, odevzdal o třetí hodině odpolední ve věznici Varšava-Mokotów svou duši Bohu. Jeho tělo bylo tajně pohřbeno. Na vojenském oddělení powązkowského hřbitova ve Varšavě lze navštívit alespoň "Nilův" symbolický hrob.
