| Metapedia Fundraiser 2018: The Internet is the foremost field in the metapolitical battle of our time. Help us hold down the front. | |||
| |||
Anežka Hrůzová
Anežka Hrůzová (16. duben 1879, Polná - 29. březen 1899, Polná)
Anežka Hrůzová se narodila 16. dubna 1879 v malé usedlosti u Polné na Jihlavsku. Vedla velmi skromný vesnický život, však i přes chudobu obklopující její okolí se nikdy neuchýlila k něčemu podobnému jako je krádež . I přes tehdejší sociální problémy, které zapříčinily tyto podmínky českému venkovu, například nikdy se nekoupala v koupelně apod., si udržovala jakousi lidskou hrdost, neznala pojem nenávist, však také ne láska. Její maminka, asi šedesátiletá Marie Hrůzová, neuměla psát. Však právě tento nedostatek ji odhodlal k tomu, aby nechala svou dceru Anežku vyučit. V době, kdy bylo v hospodářství méně práce, chodila do Polné učit se šít u švadleny Prchalové. Ráda prý četla, však dle domněnek se do jejího obzoru asi sotva dostalo něco jiného než obvyklá četba vesnických dívek tehdejší doby: modlitební knížky, kalendáře, učebnice, občas nějaké katolické časopisy. Anežka byla věřící člověk. Věřila v Boha, věřila v pravdu a lásku. Chodila do polenského kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde s neskutečným zájmem naslouchala kázání děkana Šimka. Dle dochovaných výpovědí lidí z jejího okolí, byla Anežka slušné a počestné děvče, po smrti otce pomáhala své mamince s hospodářstvím, k lidem byla milá a ochotná. Boží odplata však k zadostiučinění měla velmi daleko. Anežka měla bratra Jana. Spolu s ním se nebála fyzické práce, proto jí nebylo cizí ošetřování dobytka, pomáhání při orání či vláčení na poli. Dle pozdějších židovských obhájců Hilsnera vyplývá, že Anežčin vrah měl být právě její bratr. Česká pospolitost, která spojovala český národ, toto tvrzení ani v nejmenším neuznala, ba naopak, život těchto tří lidí byl naplněn rodinnou láskou, porozuměním a soudržností v nelehkém vesnickém životě. Dle vyšetřovacího spisu, se máme i možnost dozvědět, jak vypadal jejich domov přímo do detailů. Hrůzovi bydleli na severním okraji vesnice Věžičky blízko cesty do Polné v domě č.32. Bylo to typické přízemní stavení chudých chalupníků s pecí v obytné světnici, s hnízdem jiřiček nad vchodem do chléva. Chlév a světnice byly pod jednou střechou, z chléva se vcházelo přímo do malé síně a odtud jednoduchými dveřmi do světnice. Ve světnici o rozměrech 5,55 krát 4,6 metru byl nejnutnější nábytek, postele, stůl, židle; matka Hrůzová si rozestýlala na peci. V obílené světnici byla jen dvě okna, jedno na náves, druhé na cestu. Chalupa měla dvoje jednokřídlové dveře otvírající se k návsi, jedny do síně, druhé do chléva. Věci, pro které ve světnici nebylo místo, byly poskládány v truhlách na půdě. Toť obyčejný život české dívky, kontrastující se životem měšťanstva v Polné, z větší části židovského!
Vražda
Dvacátého devátého března 1899 šla devatenáctiletá Anežka Hrůzová cestou z Polné okolo lesa Březiny. Přepadl ji náboženský fanatik, který ji brutálně zabil a její tělo ukryl mezi stromky blízko cesty. Po objevení mrtvoly bylo jasné, že po lidskosti tehdy v násilníkově duši nebylo ani slechu. Již pár dní po začátku vyšetřování byl znám první podezřelý, byl jím Žid Leopold Hilsner ! Dle dobové rekonstrukce se vražda odehrála asi takto. Útočník se zřejmě na čin delší dobu připravoval, což podtrhuje fakt rituální vraždy. Vrah si připravil kameny, provaz, nůž a hůl. Anežku přepadl ze zálohy, napadl ji zezadu a ranou holí do hlavy ji omráčil. Pokračoval osmi údery kameny mířící též do hlavy. V této chvíli je pravděpodobné, že Anežka ještě žila. Hilsner ji odtáhl z cesty dále do lesa, však jen pár metrů. Zde pokračoval ve svém běsnění. Rychle svlékal to, co mohl jednoduše stáhnout dolů: dvě spodní sukně a jednu vrchní. Zřejmě měl problémy s jistými částmi oblečení, například se spodní košilí, kterou rozpáral nožem. Nožem také uřízl pevně zavázanou tkaničku u kalhot i s cípem látky. Kalhoty pak stáhl bez obtíží. Prvním větším problémem byly vrchní části oblečení. Nemohl svou oběť vysvléci z obou rukávů košile, spodní jupky a kabátu a přehrnul proto všechno, čím byla nahoře oblečena, zezadu přes hlavu. Teprve po vysvlečení a celkovém obnažení nahého těla, zřejmě započal dílo dokonání. Ještě živou Anežku začal nejprve škrtit provazem. Odborníci se shodují, že teprve toto bylo příčinou smrti. Nedokáží si vysvětlit, proč ještě po jisté době, došlo k proříznutí hrdla. Krevní pouto, které dodává svou magičností sílu vyvolenému, v tomto případě Hilsnerovi , který udělal moc velký krok za brány židovské humanity. Nyní započal s odstraněním všech stop. Anežku položil do hustého mlází asi 8 metrů od cesty a přikryl ji čtyřmi čerstvě uříznutými malými smrčky, které na ni kolmo postavil. Ponechal si dolní část košile, od které odtrhl obrubu. Stočil dva Anežčiny šátky a položil je pod malý smrček 6 metrů na východ od naleziště mrtvoly. Sukně uložil pod stromem ve vzdálenosti 25 metrů na sever. Odtrženou obrubu košile zabalil do Anežčiny zástěry a ukryl pod mechem asi 30 metrů na západ od mrtvoly. Kalhotami částečně přikryl spodní část Anežčina těla. Otřel si nůž do přineseného kusu plátna, který lhostejně zanechal na místě, a zmizel. Tato holá fakta jsou podložena lékařskými zprávami a výsledky vyšetřování na místě činu. Nikdo si dnes nedokáže vysvětlit, proč musela zaplatit tak velkou daň nevinná dívka, která žila stranou od veřejného života. Neměla moc přátel, natož nepřátel. A přeci. Žid Hilsner si našel svou oběť pro rituál smrti právě v ní! Jak nepochopitelné tehdy i dnes!
