Algernon Cecil

Algernon Cecil (31. ledna 1879, Londýn - 13. dubna 1953, Bath) byl anglický spisovatel, autor řady politických studií.

Narodil se jako nejmladší ze tří potomků svých rodičů. Jeho otcem byl lord Eustace Cecil, mladší bratr třetího markýze ze Salisbury, posledního z premiérů královny Viktorie. Jeho matkou byla paní Gertrude Cecilová – vnučka významného ultrakonzervativce lorda kancléře, lorda Eldona. Konzervatismus tak koloval v Algernonových žilách a tvořil jeho zázemí od narození. Brzy se projevil i v jeho publikacích.

Tato prvotina se nazývala Šest oxfordských myslitelů (vydáno 1909) a jednalo se o průkopnickou britskou studii v oblasti historie myšlení, pojednávající o Edwardu Gibbonovi, J. H. Newmanovi, R. W. Churchovi, J. A. Froudeovi, Walteru Paterovi a lordu Morleyovi z Blacburnu. V druhé knize Eseje o napodobování (Essays in Imitation – 1910) si Cecil přivlasťnuje ega například Thomase Carlyla a Jonathana Swifta a ukazuje, jak by mohli reagovat na moderní dobu.

V roce 1905 byl Cecil povolán do Baru (komory advokátů). Přestože jako advokát nikdy nepracoval, nápaditá argumentace v jeho textech se právníkovi hodila, zejména takovému, který byl předsedou Oxfordského svazu (1901). Částečně byl sice zpomalen zdravotními problémy, které prodělal jako dvacetiletý, pokračoval však ve studiu a psaní a v roce 1913 odhlasovali členové FRHistS (Společenstvo královské historické společnosti) návrh, aby se stal jejich společníkem. Jedním z navrhovatelů byl G. W. (později Sir George) Prothero, uznávaný vydavatel akademicky orientovaného časopisu „Čtvrtletní revue“ (Quarterly Review). Během první světové války sloužil Cecil v rozvědce Admirality a následně byl na čas přidělen k nové Historické sekci ministerstva zahraničí, která pod Protherovým vedením připravovala podkladové materiály pro britské delegáty na Versailleské mírové konferenci v roce 1919.

Mezitím se v roce 1923 Cecil oženil ve Westminsterské katedrále s okouzlující a výjimečně krásnou Guendolenou Godolphin-Osborneovou (narozena 1885), nejstarší dcerou desátého vévody z Leedsu. Po šesti letech se přestěhovali do místa, které se mělo stát jejich trvalou historickou adresou: Bryanstonské náměstí 43, u Mramorového oblouku. Tam, poté co zařídila renovaci a rozšíření interiéru tohoto regentského domu, byla Guendolena postižena dlouhou a těžkou nemocí a v únoru 1933 zemřela.

V roce 1935 pak mimo to, že nadále udržoval dům jako trvalou vzpomínku na svou ženu, pro ni Cecil vytvořil literární poctu – svou fascinující a velmi originální knihu „Dům na Bryanstonském náměstí“ (A House in Bryanston Square).

Po opětovném vybombardování jeho hotelu Lansdown Grove House v Bathu v roce 1942, který byl zásahem vážně poškozen, Cecil nalezl útočiště v domě pro návštěvníky Downside Community´s Guest House ve městě Stratton on the Fosse, kde dokončil „Dům na Bryanstonském náměsti“. V roce 1945 se usadil v Bathu na Sion Hill Place č. 9, kde napsal v roce 1953 svou poslední knihu „Královna Viktorie a její premiéři“ (Queen Victoria and her Prime ministers). Zde také přijímal mnohé návštěvy, včetně romanopisců Horace Amnesleyho Vachella a L. P. Harteyho, římskokatolického biskupa z Plymouthu Francise Josepha Grimshawa a zde také 13. dubna 1953 zemřel na chronické poškození myokardu. Spolu se svou ženou je pochován v obci St. Aldhelm´s, Lytchett Heath nedaleko Poole v Dorsetu na místě, které přešlo z jeho otce na bratra Evelyn (1865-1941), prvního barona Rockleyho.