Rudolf Vrba
Z Metapedie
Rudolf Vrba (1860, Bělá pod Bezdězem – 1939, Mladá Boleslav) byl český katolický kněz, novinář a spisovatel, Masarykův odpůrce v době hilsneriády.
[editovat] Život
V dvaadvaceti letech vstoupil do premonstrátského řádu. Setrval zde však jen několik let, neboť když po studiích teologie přijal v roce 1887 kněžské svěcení, rozšířil řady diecézního kléru. Následně tři roky působil na různých místech jako kaplan, až nakonec po prodělané nemoci jako kněz–deficient opustil duchovní správu. V roce 1898 se přestěhoval do Prahy a začal se ve větší míře věnovat publicistické činnosti. Přispíval zejména do Katolických listů, časopisů Čech, Vlast a Obzor, své spisy vydával i knižně, většinou vlastním nákladem. Jejich celkový počet se blíží čtyřicítce. Vrba také patřil k členům Družiny literární a umělecké, spolku katolických spisovatelů se sídlem v Olomouci. Zemřel v Mladé Boleslavi krátce po vypuknutí druhé světové války.
[editovat] Dílo
Dnes bývá Vrba spolu s Eduardem Kasalem či Ferdinandem Vlčkem uváděn především coby Masarykův odpůrce během hilsneriády (Vražda v Polné a židovská otázka v rakouském parlamentě, 1899) či jako příkladný český antisemita (Národní sebeochrana, 1898; Zkáza Slovanů ze světové války, 1924). Jakkoli je jisté, že Vrbovy názory byly v tomto ohledu přímé a jasné, apriorní odsudek jeho osoby není na místě. Vrba se sice politickým tématům nevyhýbal, ale zaměřoval se především na sociální a národohospodářskou problematiku a jeho práce na tomto poli zůstává dodnes významná. Většina jeho publikací (včetně Národní sebeochrany) totiž přináší značný počet pečlivě sestavených demografických a hospodářských statistik. Přehledy obyvatelstva dle národnosti, víry či profese, soupisy živností a podniků včetně konkrétních údajů o firmách zastoupených v tom kterém výrobním odvětví, údaje týkající se zemědělství, ale třeba i kriminální statistiky dnes představují cenný pramen pro dané období. Mezi hlavními Vrbovými spisy tohoto druhu lze uvést Dělnictvo v boji za svá práva (1891), Povaha moderního kapitálu (1892), Hříchy společnosti (1893), Sociálně–demokratická společnost (1894), Otázka zemědělská (1896), Stávky (1900), Otázka uhelná (1900), O úpadku stavu rolnického a jeho záchraně (1902) či Vláda peněz 1., 2. (1912). Politickými otázkami se Vrba dále zabýval v knihách Budoucnost národa (1897), Vídeňský centralism a český národ (1902) nebo Nebezpečí druhé války světové (1925). Své úvahy, jimiž Vrba prokládal málo čtenářsky záživný statistický materiál, psal jednoduchým, přístupným stylem. Krátké věty a různé variace zásadních myšlenek značně připomínají formu kazatelů či politických řečníků snažících se působit na co nejširší vrstvy lidí.
[editovat] Vrbovy názory
Názory a postoje Rudolfa Vrby byly zhruba stejnou měrou ovlivňovány na jedné straně křesťanským socialismem, na straně druhé vlastenectvím a úctou k národním tradicím. Byl důsledným odpůrcem sociální demokracie a později rovněž komunismu, neboť tyto ideologie se pochopitelně příčily jeho katolickému světonázoru. Vadil mu však i jejich nenárodní internacionalismus. Vrba jedno z možných řešení ekonomických a společenských problémů doby spatřoval v píli, skromnosti a vzájemné solidaritě (jež by spolu se zásahem státní moci případně mohla čelit zvůli velkých podnikatelů), nikoli v násilných převratech a revolucích, proti idejím chaosu a bezuzdné anarchie stavěl zodpovědnost a mravní integritu jednotlivce. Pouze tak mohlo podle Vrby vzniknout národní společenství silné natolik, aby odolalo vnějším útokům i vnitřnímu rozvratu, a sociálního smíru mělo být pak dosaženo na základě křesťanské morálky. Tak vyhraněné názory nebyly obecně přijímány: bohatým zdál se radikálem, socialistům reakcionář. Ostře vystupoval i proti německému živlu i zněmčilým elementům v české společnosti, nesouhlasil se zavrhováním a pošlapáváním národních tradic, kritizoval pokrokářské obrazoborectví namířené proti kulturním památkám spjatým s katolickou církví a brojil i proti extrémnímu liberalismu a falešně pojímané humanitě.
