Petr Nikolajevič Krasnov

Petr Nikolajevič Krasnov (22. října 1869 v Petrohradě - 17. 1. 1947 v Moskvě) byl ruský armádní důstojník a spisovatel.

Patřil k příslušníkům slavné vojenské rodiny. Jeho otcem byl generál donského vojska Nikolaj Ivanovič Krasnov (1833-1900) a jeho dědečkem ataman a generál Ivan Ivanovič Krasnov (1802-1871), jenž mimo jiné také napsal několik odborných prací o kozáckém vojsku. Pradědeček Ivan Kuzmič Krasnov (1752-1812) proslul především jako spolubojovník slavného ruského generála Alexandra Vasiljeviče Suvorova (1729-1800). Petr Nikolajevič Krasnov pak pokračoval v rodinné tradici. Roku 1888 dokončil kadetní školu v Pavlovsku a poté sloužil v kozácké setnině carské tělesné gardy. Během první světové války velel kozácké brigádě a posléze divizi.

Za občanská války v Rusku

Po únorové revoluci v roce 1917 se přidal na stranu Prozatímní vlády. Alexandr Fjodorovič Kerenský ho posléze jmenoval velitelem vojska, které mělo potlačit říjnový bolševický převrat. Krasnov byl však bolševiky poražen u Pulkova. Probil se na Don, kde ho v květnu 1918 prohlásili donští kozáci atamanem. Za podpory Němců zavedl monarchistický režim, vybudoval silnou armádu, úspěšně bojoval proti bolševickému vojsku a v krátké době vyčistil donskou oblast. Porážka Němců v říjnu 1918 ho zbavila spojence, dohodové mocnosti s Krasnovem odmítly jednat. Po několika vojenských neúspěších, mezi něž patřilo i marné obléhání Carycinu (pozdější Stalingrad, Volgograd) ve druhé polovině roku 1918, Krasnov postupně ztrácel u kozáků podporu a v únoru 1919 odevzdal velení své třicetitisícové armády generálu Antonu Ivanoviči Děnikinovi, jehož Dobrovolnická armáda předtím vítězila v kavkazské oblasti. S Děnikinem se však Krasnov politicky neshodl, především v otázce vztahu k Němcům, a tak ještě v témže měsíci armádu opustil a odjel do Německa, kde mimo jiné založil protibolševickou bělogvardějskou organizaci Bratrstvo ruské pravdy, jež měla i napojení na bělogvardějské "podzemí" v Rusku. Nějaký čas pobýval také v Paříži.

Činnost za druhé světové války

Během druhé světové války se Krasnov pokusil využít napadení Sovětského svazu ke svržení Stalinova komunistického režimu. Spolupracoval proto s Třetí říší, podílel se na vytvoření kozáckých jednotek složených z emigrantů a válečných zajatců, které pak bojovaly na straně Německa proti Sovětskému svazu. V říjnu 1944 se přidal k Ruské osvobozenecké armádě generála Andreje Andrejeviče Vlasova. Koncem války přešel se svými oddíly v Rakousku do britského zajetí, přičemž mu bylo přislíbeno, že ani on, ani jeho muži nebudou vydáni Sovětům. Spojenci však svůj slib porušili a Rudé armádě vydali nejen Krasnova a další kozácké generály, ale i dalších 50 000 mužů a 11 000 žen a dětí z řad kozáků a vlasovců. Krasnov byl posléze v Moskvě odsouzen k trestu smrti oběšením, ale nakonec ho 17. ledna 1947 zastřelila popravčí četa.

Osud příbuzných

Sověti dali popravit i Krasnovova bratra Semjona, a další příbuzný Petra Nikolajeviče Krasnova, Nikolaj Nikolajevič Krasnov (1918-1959), který se rovněž zúčastnil bojů proti Sovětskému svazu, padl do zajetí a strávil deset let v koncentračním táboře. Po propuštění vydal paměti (1958, česky v roce 1997 pod názvem Nezapomenutelné), ovšem rok nato zemřel za dodnes nevyjasněných okolností. Krasnovův synovec Michail Semjonovič (Miguel Krasnov-Marčenko, narozený roku 1946, syn Semjona Krasnova), který žil se svou matkou v Chile, působil během vlády Augusta Pichocheta (1915-2006) jako generál chilské armády. V roce 2000 byl uvězněn a obžalován z vražd a únosů, kterých se měl údajně dopustit v letech 1973-1974, ale obvinění se neprokázalo.

Dílo

Petr Nikolajevič Krasnov uveřejnil v meziválečném období paměti a romány, z nichž česky vyšly například knihy U stupně božího trůnu (1927), Od carského orla k rudému praporu (1927 a 1930), Bílá halena (1930) či Napoleon a kozáci (1932).

Externí odkazy

• Osmdesátý. Povídka P. N. Krasnova