Masakr v Račaku

Masakr v Račaku je označení události, jež se stala jednou ze záminek leteckého útoku na Jugoslávii v roce 1999.

Dle zpráv tiskového mluvčího Jamieho Sheay mělo v Račaku dojít k velkému masakru albánských civilistů, který měli provést v lednu 1999 srbští vojáci. Politické elity členských zemí NATO se předháněly v komentářích k tomuto údajnému masakru: Tehdejší americký prezident Bill Clinton o případu v Račaku prohlásil: "Nevinní muži, ženy a děti byli vyvlečeni ze svých domů, přinuceni pokleknout a zastřeleni". Pro šéfa německé diplomacie Joschku Fischera "Račak představoval bod zlomu". List International Herald Tribune několik dní poté citoval nejmenovaného západního diplomata, podle nějž "nejotřesnější detaily z Račaku ani nemohly být zveřejněny".

Forenzní vyšetřování

Po vstupu jednotek NATO do Kosova bylo zahájeno vyšetřování celého "masakru".

Do Račaku dorazil tým finských patologů pod vedením zkušené lékařky Heleny Rantaové, který ihned začal ohledávat místo, které bylo označeno jako dějiště vyvražďování. Závěrem jejich vyšetřování a pitev nalezených mrtvol bylo 40 pitevních protokolů, v nichž jsou následující informace:

1) pitvy neprokázaly, že oběti byly zastřeleny zblízka a ranou do týla. V některých tělech patologové dokonce neobjevili žádné stopy po kulkách

2) prokazatelně nebyl nalezen jediný důkaz, že Srbové oběti před smrtí mučili

3) stav některých obětí spíš svědčil pro dohad, že byly do Račaku přemístěny odjinud, či alespoň dovlečeny z jiného místa vesnice na dějiště údajných poprav

4) ani v jediném případě se neprokázalo, že oběti byly spoutány (o čemž neustále hovořil William Walker, šéf ověřovací mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě).

Po vypracování těchto materiálů se tým doktorky Rantaové vrátil do Finska a veškeré materiály byly označeny jako "tajné". Několik týdnů na to se však podařilo redaktorům německého deníku Berliner Zeitung tyto materiály získat a otisknout. V článku, který se zabýval tímto případem, konfrontoval materiály finských patologů s hamburským soudním patologem a uznávanou kapacitou v oboru, Klausem Püschelem. Ten listu řekl, že závěry šetření finského týmu nepotvrzují, ani zda mrtví Albánci byli civilisté, ani nevylučují, že přinejmenším část obětí mohla přijít o život při přestřelce. Püschel upozornil dále na fakt, že Finové kupodivu ani nezkoumali, zda oběti mají na rukou stopy střelného prachu, což by byl důkaz, že předtím drželi v rukou střelné zbraně a tudíž se jednalo o albánské teroristy a nikoliv o civilisty, za které byli označeni.

Ve stejném článku se zmiňuje o Račaku i francouzský nezávislý novinář Renaud Girard. O chování předsedy ověřovací komise OBSE Wiliama Walkera, který jako první zveřejnil informace, že nalezená těla patří civilistům povražděných Srby na místě vyšetřování, řekl: "Každý profesionál ví, jak se chovat v podobných případech: prostor se uzavře, aby se daly zajistit důkazy. Walker nic takového neudělal. Dupal po prostranství a nechal novináře paběrkovat kolem mrtvol, sbírat suvenýry a znehodnotit stopy." O dva týdny později se osobou Wiliama Walkera zabýval britský list The Sunday Times, který zveřejnil informace o Walkerově minulosti spojenou s „korekcemi informací“. Walker během své kariéry v CIA zodpovídal za mediální obraz vojenských akcí, které podporovaly USA v latinské Americe. Za tu dobu se stal uznávaným expertem na vojensko-diplomatické PR a za své mediální korekce během konfliktu v Salvadoru byl dokonce vyznamenán.

Dnes je tedy jasné, že masakr v Račaku byl pouhý vykonstruovaný neexistující příběh, který vypustilo NATO do světa. Učinilo tak ovšem velmi neprofesionálním způsobem.