José Calvo y Sotelo

José Calvo y Sotelo (6. května 1893, Túy - 12./13. července 1936, Madrid) byl španělský právník, politik a publicista.

Pocházel z aristokratické rodiny, odedávna sídlící v Galicii. Studoval právo v Zaragoze a na univerzitě v Madridu, kde v roce 1914 získal doktorát z občanského i kanonického práva. V roce 1915 se stal sekretářem Sekce mravních a politických věd v madridském Ateneu.

Současně s vědeckou kariérou zahájil politickou činnost mezi mládeží Partido Conservadora (Konzervativní strany), nejprve pod vedením Antonia Goicoechey a brzy nato jako její vůdce. Ve straně patřil k frakci jejího mnoholetého předsedy a premiéra Španělska - Antonia Maury, přesvědčený, že „maurismus“ (maurismo), tedy doktrína konzervativního reformismu „shora“ (revolución desde arriba) - k němuž bylo alternativou leseferistické datismo, tj. liberálně-konzervativní frakce jiného předsedy a premiéra Edouarda Data - je jedinou šancí na zastavení trvalého vzestupu socialismu a anarchismu. Dokladem společenských zájmů Calva Sotela byla kniha El proletariado ante el maurismo y el socialismo (Madrid 1916). V roce 1919 se poprvé stal poslancem Kongresu a v roce 1921 civilním gubernátorem Valencie.

Na vynikajícího a nezvykle energického politika obrátil pozornost také autor převratu ze září 1923 generál Miguel Primo de Rivera. Calvo Sotelo rozhodně podpořil diktaturu a vstoupil do kolem Prima organizované nadstranické Unión Patriótica (Vlastenecké unie). V roce 1924 vypracoval na přání diktátora Statuta regulující fungování samosprávy provincií a obcí v duchu hluboké decentralizace. Od roku 1925 byl ministrem financí v Primově vládě; jeho finanční a hospodářské politice a zvláště investicím do rozvoje infrastruktury vděčilo Španělsko několik let za výjimečnou konjunkturu a urychlenou modernizaci, zakončené ale nárůstem veřejného dluhu a pádem hodnoty pesety. Svou politiku intervencionistické podpory konjunktury státem zdůvodnil v Estudio económico de la Hacienda pública espanola en el momento actual (Madrid 1929).

Po skončení Primovy diktatury

Po pádu Primovy diktatury (28. 1. 1930) a svržení monarchie (14. 4. 1931) zachoval Calvo Sotelo věrnost vyhnanému Alfonsovi XIII.; bránil též výsledky svrženého režimu - a svých vlastních reforem - v dvoudílných pamětech: Apuntes de la Dictadura. Mi gestión en Gobernación y Hacienda desde 1925 hasta 1930 (Madrid 1930) a Mis servicias al Estado. Apuntes para la Historia (Madrid 1931). Od vzniku II. republiky žil v emigraci v Portugalsku. Byl v nepřítomnosti zvolen do parlamentu, což nepřijal; místo toho se zúčastnil v červenci 1932 pokusu o antirepublikánský převrat pod vedením generála Sanjurja. Po jeho neúspěchu musel znovu emigrovat, tentokrát do Paříže, kde navázal rozsáhlé kontakty s francouzskou pravicí jak republikánskou (André Tardieu), tak roajalistickou (Charles Maurras, Léon Daudet, Pierre Gaxotte). Utvrdil se mezi tím pod vlivem úspěchů portugalského diktátora A. de Oliveiry Salazara v programu přeměny společensko-hospodářského zřízení na zásadách korporacionismu.

Z druhé emigrace se vrátil po vítězství pravicových stran v parlamentních volbách (listopad 1933), mezi nimi také jím založeného Renovación Espanola (Španělské obrození). V ostré osobní rivalitě s vůdcem centropravicové Španělské konfederace nezávislé pravice (CEDA), J. M. Gilem Roblesem, dovedl v roce 1934 k sjednocení většinu vlastenecky-pravicových uskupení (s výjimkou karlistů a Falangy) v Národním bloku (Bloque Nacional), jehož se stal vůdcem. Jako lídr opozice proti vládě (od února 1936) Frente Popular protestoval v parlamentu proti vlně antináboženského teroru shora či bolševizujícím vyvlastňovacím zákonům a tzv. pozemkové reformě; v jednom z proslovů volal z tribuny parlamentu: „Nedovolíme vám, abyste vydali Španělsko sovětským společensko-ekonomickým experimentům!“ V noci z 12. na 13. 7. 1936, den poté, kdy vůdkyně komunistů Dolores Ibarruri („La Passionaria“) veřejně v parlamentu prohlásila, že za svá vystoupení zaplatí životem, byl unesen a zavražděn patnáctičlenným komandem ministrovi spravedlnosti podřízené Civilní gardy; smrtelný výstřel vzešel nejpravděpodobněji od socialisty Luise Cuenca, bodyguarda tehdejšího šéfa Socialistické strany Indalecia Prieta. Tento v dějinách západního parlamentarismu bezprecedentní případ vraždy vůdce legální opozice vládní policií se stal jiskrou, která uspíšila výbuch národního povstání a tříletou občanskou válku.

Ideové názory

Své ideové názory Calvo Sotelo formoval pod vlivem vynikajícího představitele španělského tradicionalismu (tradicionalismo) Marcelina Menéndeza y Pelayo. Jako autor Manifestu Národního bloku považoval za nejdůležitější zásadu pravice „afirmaci Španělska sjednoceného a uspořádaného podle nesmrtelné věty Ferdinanda V. Katolického: 'Španělsko jediné a nezávislé'; jen takové je autentické ve své čisté podobě a tradici.“ Proto prohlásil, že „budeme bránit na život a na smrt, s frenetickou exaltací, španělskou jednotu, vybudovanou Monarchií a národem v rozmezí pěti staletí. Skutečné Španělsko musí být katolické; nezbytná je morální shoda mezi Státem a Církví a katolicismus musí být činitelem určujícím naši národní identitu.“ Ohlásil též společenské reformy v duchu zásad vysvětlených Piem XI. v Quadragesimo anno: „Stát je povinen ochránit život a práci podle zásad spravedlnosti a křesťanského milosrdenství. Hospodářský život je třeba zorganizovat v profesních korporacích, spojujících vlastníky, dělníky i technické kádry, sdružených ve službě vyššího morálního principu, integrujícího všechny třídy národa. Náš program je orientován k státu jako jednotě morální, politické a ekonomické“ (El Manifiesto de Bloque Nacional. Madrid 1935).

Málo známou stránkou života Calva Sotela je jeho vysoká znalost hudby; byl především znalcem a milovníkem Beethovena. Jeho syn Leopoldo Calvo Sotelo (narozen 1926) byl, již v době po Frankovi, premiérem (únor 1981 - říjen 1982) a předsedou Unie demokratického středu (listopad 1981 - červenec 1982).

Životopisy

• Alfonso Bullón de Mendoza y Gómez de Valugera. José Calvo Sotelo. Barcelona, Ariel, 2004. ISBN 84-344-6718-6
• Luis Romero - Por qué y cómo mataron a Calvo Sotelo. Planeta. Barcelona. 1982. ISBN 84-320-5678-2
• Ian Gibson. La noche en que mataron a Calvo Sotelo. Plaza & Janés. Barcelona. 1986 ISBN 84-01-45061-6
• Paul Preston. Franco, Caudillo de España. Mondadori. 1994. ISBN 84-397-0241-8