Husaři (literární hnutí)

Husaři (literární hnutí) byla generační literární platforma, která se objevila ve Francii na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století jako reakce na šířící se existencialismus.

Hnutí, jehož čelními představiteli byli spisovatelé Roger Nimier, Antoine Blondin, Jacques Laurent a Michel Déon, stálo vůči existencialismu v opozici jak ideové, tak i politické. Zaplnilo ve své době mezeru, která na scéně zbyla po odchodu kulturní pravice třicátých let 20. století, ačkoli husary spojovala zejména nedoktrinálnost, odmítání ideologizace literatury, důraz na individuálnost a žárlivě střežená tvůrčí svoboda. Představitelé hnutí se mimo jiné pokoušeli o rehabilitaci po válce proskribovaných spisovatelů (Morand, Jouhandeau, Marceau, Aymé, Giono) a sám Nimier se zasloužil o to, aby mohla být ve Francii opětovně vydána díla L. F. Célina. Spisovatelé Robert Brasillach či Pierre Drieu La Rochelle byli považováni za oběti etické a estetické vzpoury proti stávajícímu řádu.

Kromě literatury se představitelé hnutí výrazněji prosadili také ve filmu, o nějž se živě zajímali. Laurent poskytoval na stránkách týdeníku Arts prostor mladým nadějným režisérům jako F. Truffautovi či J.-L. Godardovi a podílel se na komerčně úspěšných filmech o Miláčkovi Karolíně, Nimier spolupracoval s Michelangelem Antonionim na filmech Poražení a Noc a ke známému snímku Louise Mallea Výtah na popraviště napsal scénář a dialogy.

Reference

P. Kyloušek: Literární hnutí husarů ve Francii po roce 1945, Masarykova univerzita v Brně, 2002