Ernesto Che Guevara

Ernesto Che Guevara (celým jménem Ernesto Rafael Guevara de la Serna) (14. června 1928 - 9. října 1967) byl profesionální komunistický revolucionář.

Narodil se v argentinském městě Rosario do rodiny bohatých vlastníků plantáží. Guevarův otec byl stavební inženýr a matka levicová intelektuálka v domácnosti. Byla to především matka, která v Guevarovi probudila lásku ke komunismu a levici prostřednictvím knih Marxe a Engelse z jejich bohaté rodinné knihovny. Guevara nikdy nechodil do základní školy, veškeré vzdělání před nástupem na střední školu získal domácí výukou od své matky, což se odrazilo v jeho uzavřenosti a introvertnosti hraničící až se sociální deprivací. Na střední školu nastoupil mladý Ernesto v roce 1941 v Córdobě, o studium však jevil minimální zájem a bavil ho především tělocvik a rugby. Vzhledem k tomu, že Ernesto trpěl od narození středně těžkou formou astmatu, rozhodl se po dokončení střední školy pro studium medicíny, aby lépe pochopil podstatu své nemoci.

V roce 1949 se vydává na první ze svých cest po latinské Americe – nejdříve na jízdním kole a poté na motocyklu procestuje Argentinu, Chile, Peru, Kolumbii a Venezuelu. Poté nějaký čas pobývá v Guatemale, odkud se v roce 1954 – již jako přesvědčený marxista – přesunuje do Mexika, kde prodělává vojenský výcvik v jednom z táborů zdejších protivládních ozbrojenců. Mezi těmito mexickými ozbrojenci nebyl jediný komunista a k radikální levici se začali lidé kolem Che Guevary přiklánět až na základě jeho vlivu. Později se Guevara jako vojenský lékař stává členem kubánského Hnutí 26. července, kde se seznamuje i s Fidelem Castrem. Castro, který původně neměl ke komunismu nijak zvlášť vřelý vztah, se pod působením svého přítele Guevary stává radikálním marxistou a tato radikalizace - byť levicového - kubánského hnutí pokračuje i po převratu v roce 1959 na Kubě, kdy Guevara společně s Castrem slavnostně vjedou na tanku do centra Havany.

Che Guevara se stává členem kubánské komunistické vlády, kde vystřídá několik různých postů. Jeho asi nejvýznamnějším kubánským dílem se stává síť koncentračních táborů, kam zavírá nejen prodemokratické aktivisty, ale také například homosexuály či těžce nemocné Kubánce, kteří v těchto táborech smrti často umírají důsledkem mučení a špatného zacházení. Vytváří na Kubě speciální popravčí čety na likvidaci politických oponentů a osobně vede jeden z koncentračních táborů, kde je za jeho vedení bez soudu popraveno přes 700 Kubánců. Guevara také působí jako hlavní ideolog a propagandista latinskoamerických komunistů. O jeho myšlení vypovídá následující citát: „Nenávist je součástí boje. Neomezená nenávist vůči nepříteli, která donutí člověka, aby překonal svá přirozená omezení, takže se stane efektivním, násilným, selektivním a chladnokrevným strojem na zabíjení. A takovými stroji na zabíjení se stanou naši vojáci."

Che Guevarovi však působení v administrativních funkcích Kuby přestává vyhovovat – chybí mu „revoluční boj“. V roce 1966 tak Kubu opouští a přesunuje se podporovat „soudruhy ve zbrani“ do afrického Konga. Zde se u místních ozbrojenců jeho marxistické učení stává spíše terčem posměchu a pohrdání, a tak se vrací do jižní Ameriky – konkrétně do Bolívie – kde chce vytvořit komunistickou ozbrojenou skupinu a provést státní převrat. Ani zde se jeho učení o komunistickém teroru a beztřídní společnosti opět nesetkává s žádnou pozitivní odezvou a nakonec je Ernesto Che Guevara dne 8. října 1967 dopaden bolivijskými jednotkami spolupracujícími s místními rolníky. Následující den byl důstojníkem bolivijské armády popraven kulkou do srdce.

Již za svého života se však Che Guevara stal vzorem pro velké množství komunistů a levicových intelektuálů zejména v jižní Americe.