Alexandr Dugin

Aleksandr Geljevič Dugin (rusky Александр Гельевич Дугин) (nar. 7. ledna 1962) je ruský politický aktivista a ideolog ruské geopolitické školy známé jako "neo-Eurasianismus".

Alexandr Dugin kariéru započal jako vědec, publicista a politický činovník ke konci období existence SSSR, v pro ruskou společnost těžké etapě rozpadu komunistického impéria. Absolvoval filosofickou fakultu na Moskevské univerzitě a zabýval se vědeckou prací. Konec 80. let minulého století byl také v Rusku obdobím obrození antizápadnického myšlení. Zpočátku bylo populární v rychle se rodícím táboře bývalých členů KSSS s antiliberální orientací, šlo o protivníky vlády Michaila Gorbačova, kteří pokus o demontáž SSSR považovali za otevřené směřování k okcidentalizaci Ruska. Mezi lidmi s těmito názory byl také nynější vůdce Komunistické strany Ruské federace Genadij Zjuganov. Dugin spolu s několika přáteli tehdy psal pro v malém nákladu vycházející časopis Zavtra. Jak však sám prohlásil o deset let později, postoj Zjuganova a antizápadních komunistů byl pro něj velmi archaický. Jejich protest proti perestrojce a pozdější vládě Borise Jelcina byl důsledkem obyčejné konjunkturální obavy ze ztráty zbytku politického vlivu a také postů. K tomu nutno připočítat úzké myšlenkové horizonty, vynesené přímo z brežněvovského období stagnace. V těchto kruzích nebylo místo pro jakoukoliv seriozní a hlubokou ideově-politickou reflexi.

V roce 1990 vyšla první Duginova knížka Puti Absoliuta, která se ihned stala slavnou a renomovanou nejen v Rusku, ale také v mnohých kruzích evropských myslitelů, reprezentovaných především francouzskými filosofy z tzv. Nové pravice: Alainem de Benoistem a Jeanem Thiriartem. Po první knize pak přišly další, které vzbudily ještě větší zájem: Misterii Jevrazji, Konservativnaja Revolucja, Finis Mundi, Tampliery Proletariata a pak i ta nejslavnější a nejčastěji citovaná - Osnovy geopolityki. Byla doporučována jako učebnice pro studenty vojenské akademie Generálním štábem Ruské federace.

V té době se Dugin zapletl do politiky, když z emigrace se vracejícím skandalizujícím spisovatelem Edvardem Limonovem založil Národně bolševickou stranu. Tato strana prosazovala syntézu radikální levice a nacionalismu, doplněnou subkulturní podobiznou jejích „mladých rozhněvaných” členů a operovala revolučně-anarchistickou frazeologií, zvláště v mládežnickém plátku Limonka, adresovaném, jak hlásala hlavička, skinheadům a chuligánům. Dugin se v té době pokoušel kandidovat do ruské dumy, obdržel však stopový počet hlasů.

Dugin se po dobrodružství s Limonovem nadobro rozloučil s radikálními politickými skupinami. Dopsal další, vysoce ceněné knihy, a začal redigovat seriozní politický časopis Elementy. Vedl v rozhlase Svobodnaja Rossija program a navázal kontakt s poradcem tragicky zesnulého generála Alexandra Lebedě, muslimem Gejdarem Džemalem, který je velikým stoupencem rusko-islámského sblížení. Dugin v té době založil nakladatelství a internetovou stránku Arctogaia, což ve volném překladu může znamenat Země na severu. Stal se vedoucím Centra pro speciální metastrategické analýzy ruské dumy, stal se také poradcem pro bezpečnost předsedy parlamentu Genadije Selezňova. Sblížil se rovněž s vlivnými kruhy firmy Gazprom, soustředěnými kolem měsíčníku Mirovaja eněrgetičeskaja politika. Časopis na svých stránkách prosazuje koncepci nezávislosti evropské energetiky na dodávkách z USA a muslimských zemí a její založení na ruské energetice.

Poslední Duginovou aktivitou je v roce 2001 založené Všeruské společensko-politické hnutí Euroasie. Dle slov zakladatele hnutí je otevřené pro všechny lidi akceptující primát “euroasijské kultury a náboženství a pro ty, kteří směřují ke zlomení světové hegemonie USA a jejich atlantických spojenců”.

Dugin často publikuje v renomovaných časopisech (mj. Litěraturnaja gazeta nebo Komsomolskaja Pravda), stal se také moderátorem televizního programu v televizi ORT. Během několika let se stal jedním z nejznámějších současných ruských politických myslitelů. V té samé době se stal jedním z poradců prezidenta Vladimíra Putina. Mnoho expertů na ruské otázky hnutí Euroasie považuje přímo za intelektuální zázemí současné moci.

V poslední době však Dugin neváhal Putina kritizovat za údajnou ztrátu Ukrajiny (v důsledku Oranžové revoluce). Pro protiukrajinské aktivity mu byl navíc v roce 2007 na pět let zakázán vstup do této země.

Duginovy knihy

• Pop-kultura i znaki vremeni, Amphora (2005), ISBN 5-94278-903-7
• Absoliutnaia rodina, Arktogeia-tsentr (1999), ISBN 5-8186-0003-3
• Tampliery proletariata: natsional-bol'shevizm i initsiatsiia, Arktogeia (1997), ISBN 5-85928-017-3
• Osnovy geopolitiki: geopoliticheskoe budushchee Rossii, Arktogeia (1997), ISBN 5-85928-018-1[1]
• Metafizika blagoi vesti: Pravoslavnyi ezoterizm, Arktogeia (1996), ISBN 5-85928-016-5
• Misterii Evrazii, Arktogeia (1996), ISBN 5-85928-015-7
• Konservativnaia revoliutsiia, Arktogeia (1994), ISBN 5-85928-013-0

Reference

• Mezinárodní eurasiatské hnutí
• Anglická verze Arctogaia
• Článek ve Financial Times o Duginovi
• Eurasijský web